Teorie překladu

 

Překlad = přenesení informace z textu výchozího jazyka do textu cílového jazyka

 

Překlad – proces i výsledek procesu

Je zapotřebí 2 textů – výchozího, cílového + osoby překladatele

 

Každý dobrý překlad by měl být ekvivalentní            - formální jazykové prostředky

- obsahová, smyslová část – primární důležitost

 

ekvivalence

adekvátnost  }      v podstatě synonyma

 

invariant – zákl. informace, kterou text obsahuje a která musí být vždy přenesena do cílového jazyka; míra zachování invariantu určuje konečnou míru ekvivalence

 

funkční ekvivalence – rovnováha ve všech rovinách

 

přeložitelné je vše – ale s většími, či menšími ztrátami

 

Definice překladu: překlad je překódování informace z jednoho jazykového systému do jiného. Nebo: mezijazyková transformace textu v jednom jazyce do textu v jiném jazyce.

 

Dělení překladu:

 

  1. Podle formy
    1. písemný
    2. ústní (tlumočení)

·        simultánní

·        konsekutivní

  1. Podle způsobu provedení
    1. volný
    2. doslovný
    3. adekvátní
  2. Podle počtu jazyků
    1. dvoustranný překlad – z jazyka A do B apod.
  3. z listu (čtu a překládám)
  4. podle obsahu
    1. umělecký
    2. neumělecký (medicína, právo apod.)
  5. antonymický překlad – překlad opačně  (Nelži – govory pravdu!)
  6. atd.

 

TRANSLATOLOGIE

= teorie překladu

-         vznik ve 20. stol.

-         konstituovala se z literární vědy a jazykovědy; zabývá se překladem, systematickým zkoumáním procesu překládání i jeho výsledkem

-         lingvistická teorie překladu -> předmět -> vědecký popis procesu překladu jako mezijazykové transformace

 

TEORIE PŘEKLADU

 

 

 

PŘEKLAD ÚSTNÍ / TLUMOČENÍ

 

2 kategorie

 

  1. simultánní tlumočení

- tlumočení probíhá „zároveň“ s mluveným textem originálu

- je nutná vynikající koncentrace, krátkodobá paměť, dobré nervy, perfektní znalost obou jazyků; konferenční tlumočníci

 

  1. konsekutivní tlumočení /následné tlumočení

- tlumočení, které začne až po odmlčení řečníka

- 5 vět, nebo taky 10 min

- tlumočník si zapisuje, tlumočnická notace

- krátké – nepřerušované, delší – přerušované

- někdy je možná sumarizace, tlumočník shrne myšlenky řečníka

 

HISTORIE TLUMOČENÍ

-         jedna z nejstarších činností člověka

-         už 3000 let př.n.l. v Egyptě existovali tlumočníci – jsou zobrazeni na freskách s 1 hlavou a 2 obličeji; po faraonovi nejváženější občané

-         výchova tlumočníků ve st. Římě

-         z asyrského taramon = mluvit

-         20.st. – 1. profesionální tlumočník PAUL MANTOUX – tlumočil po skončení 1.sv.války v Saint Germain

-         1927 – zkonstruována první aparatura pro simultánní tlumočení

-         20. – 30. léta – bratři Kaminherové – geniální tlumočníci

-         1935 – Petrohrad – vystoupení I.P.Pavlova do třech jazyků – za použití techniky

-         1945 – 1948 – Norimberský proces – také tlumočený NJ, AJ, Rus, Fr.

-         1945 – novodobá historie tlumočení

 

TLUMOČNICKÁ ETIKA

 

-         tlumočník nesmí nikde mluvit o tom, co tlumočil

-         před započetím tlumočení navázat vztah důvěry

-         zachovávat klid a rozvahu za všech okolností (tlumočení závažných věcí – válka, nebo např. okolnosti – horko,…)

-         tlumočí se vždy v 1. osobě!

-         oděv adekvátní k situaci

-         nikdy nesmí doplňovat/opravovat řečníka, nehádat se! (pokud se řečník spletl – a tlumočník si je opravdu jistý, může vynechat)

-         pokud je řečník rozpálen – tlumočník o stupeň míň

-         pokud je to nutné, tlumočník by měl svého klienta seznámit se zvláštnostmi dané země do jejíhož jazyka překládá

-         osobní pomoc mimo jednání – př. koupě dárku pro manželku

-         zvyšovat svou kvalifikaci – nezaostávat za vývojem jazyka, dobré je se specializovat

-         být kolegiální ! (nekritizovat druhé)

-         být ochoten pomoci mladšímu, začínajícímu kolegovi

-         dodržovat určitou profesionální etiku

 

TLUMOČNICKÁ NOTACE

 

-         týká se konsekutivy (píše si části, aby si je pamatoval)

-         objevuje se ve 20. – 30. letech 20. st.

-         záležitost čistě individuální – zápisky slouží pouze tlumočníkovi

-         ale moderní teorie tlumočení dává určité rady, jak si tuto notaci zapsat!

-         Obecné zásady notace:

o       Zapisovat si do bloku – ne na volné listy (hrozí, že se rozletí)

o       Před začátkem jednání je nezbytné zapsat si zákl. info – místo, čas konání, jména účastníků a tituly

o       Zásada stupňovitého diagonálního přístupu shora dolů

-

  -

     -

o       myšlenky oddělit čarou, věty ukončit př. vykřičníkem

o       důležité podtrhnout, stránky číslovat, odškrtnout si již odtlumočenou  část             

o       použití zkratek, např. info; kooperace, spolupráce – coop; Praha – Ph; Londýn - Lon

o       Použití písmenných symbolů – SSSR – SU; Amerika – USA; GB – Británie, p. – poslanecký (pokud je stejný okruh věcí – p. – může být taky pošta) apod.

o       čísla – 12 – měsíc, 6 – značení dne v týdnu, 17m – 17 milionu

o       Asociativní symboly

-         pohyb, postup

-         válka

-         peníze

-         kapitál

-         továrna

-         jaderný konflikt

-         zákaz atomových zbraní

-         mluvit

-         tisk

o       Časové symboly

-         přítomnost

-         budoucnost

-         minulost

-         příjezd/odjezd

 

RODERICK JONES

Spektrum tlumočení je široké – od ekologie po válku

Generální ředitelství pro tlumočení zaměstnává 700 pracovníků – z toho 500 stálých tlumočníků; probíhá až 560 tlumočení denně!

+ tlumočníci na volné noze – musí složit akreditační zkoušku, nabízejí své pracovní dny a orgány si vybírají (pošlou nabídku – jsem volný, tehdy a tehdy, max. týden) + nabídky ze strany EU

 

Evropská komise

Čeští tlumočníci – 20 stálých + min. 80 na volné noze

 

Jak se tlumočí pro evrop. komisi?

-         stálý tlumočník musí být mgr. ale je jedno z jaké univerzity

-         + musí mít diplom z oboru tlumočení (nejlépe z Ústavu translatologie na FF UK)

-         tlumočníci na volné noze – musí projít akreditační zkouškou – 5 minut konsekutivně, 10 min. simultánně + diplom z oboru tlumočení nebo doložit praxi v oboru

-         kurzy translatologie na FF UK – trvají 8 měsíců, otevírají je jednou za 2 roky, přijímačky – písemná (vylučovací), + ústní; cena 75 000, můžu požádat Evropskou komisi o stipendium cca 2000 Eur; plat stálého tlumočníka v Bruselu – 112 000 čistého, tlumočník na volné noze – Evropská komise platí letenky, ubytování, čistý příjem 100 000 – možná výhodnější

-         způsoby tlumočení – simultánně + konsekutivně; 98% tlumočníků pracuje simultánně

-         v kabině jsou 3 tlumočníci, kteří, pokud mají stejné jazyky, střídají se        1 – aktivní – čj – mateřský

2 – aktivní aj, fr – schopen tlumočit

 

PŘEKLADOVÉ POSTUPY = TRANSFORMACE

 

= převedení textu z výchozího do cílového jazyka

 

Překladové transformace

 

  1. transformace lexikální (lexikálně – sémantické)
  2. transformace gramatické
  3. transformace lexikálně – gramatické

 

ad 1. – TRANSFORMACE LEXIKÁLNÍ

 

TRANSKRIPCE A TRANSLITERACE

Transkripce = fonetický přepis (reprodukuje se zvuková podoba)

Transliterace = přepis na základě grafické podoby

 

Fonetická transkripceskateboarding = skejtbording (az.); management = menedžment (az.)

V textu se při první zmínce např. příjmení se do závorky píše originál Džounz (az.) (Jones)

 

boss – бocc (transliterace)

General motorsДженерал (transkripce) моторс (transliterace)

 

KALKOVÁNÍ = vytvoření slova nebo ustáleného slovního spojení v češtině, kopírováním struktury lexikální jednotky ve východních jazycích, tzn. zaměňování morfémů za jejich ekvivalenty, např. skyscraper – mrakodrap, небоскрёб, хмарочос; candidate of science – kandidát věd – кандидат наук

 

LEXIKÁLNĚ-SÉMANTICKÉ  ZÁMĚNY

 

- konkretizace – záměna slova (slov. spojení) s širším nebo obecnějším významem ve výchozím jazyce slovem s užším nebo konkrétnějším významem v cílovém jazyce

 

to sai – to tell - повторити

to come -  приходити, přijíždět, přicházet

thing - věc, fakt, případ, předmět

 

- generalizace – záměna jednotky s užším významem ve východním jazyce slovem s širším významem v cílovém jazyce

 

- modulace – záměna slova nebo slovního spojení jehož význam lze logicky vyvodit z významu ve výchozím jazyce (vztah příčiny a následku) – He´s dead now. – Je mrtev.

 

ad 2. – GRAMATICKÉ TRANSFORMACE

 

a)      dělení na úrovni větných konstrukcí: začlenění větné konstrukce nebo spojení několika konstrukcí v jeden celek

b)      syntaktická kondenzace (komprese) – zhuštění ve formální rovině, rovině výrazu (např. přechodníky – překlad vedlejší větou; 2 hl. věty – souřadným souvětím – Delegace přijela do Olomouce a podepsala smlouvu. Nebo – Delegace přijela do Olomouce podepsat smlouvu; Po příjezdu do Olomouce delegace podepsala smlouvu.)

c)      morfologická rovina – uvnitř věty záměny hl. rodu, čísla, pádu, času, vidu atd. – např. темпи – tempo; видетъ – uvidět

d)      slovnědruhové záměny

                                                               i.      pronominalizace – záměna zájmenem (Čekal jsem na profesora, ale on nepřišel.)

                                                             ii.      nominalizace – záměna jménem

                                                            iii.      verbalizace – záměna slovesem

e)      záměny větných členů – př. záměna neshodného přívlastku v RJ shodným v ČJ (cpok платежа – platební lhůta, nikoli lhůta platby, jen aby to bylo správně; дом друга – přítelův dům)

f)        subjektové x objektové záměny – př. v jednom jazyce objekt, v druhém předmět, např. У нього була цікава книжка. Měl zajímavou knihu.

g)      záměny multiverbizačních pojmenování za univerbizační a naopak – překlad víceslovného pojmenování jednoslovným pojmenováním a naopak: А казать помож! – Pomoz! вести боротьбу – bojovat

h)      slovosledné transformace

- záměny pořádku slov ve větě, např. приход в регион инвестора – příchod investora do regionu

- aktuální členění (téma – stará info x réma – nová info)

 

ad 3. – LEXIKÁLNĚ-GRAMATICKÉ TRANSFORMACE

 

a)      antonymický překladЯ вам серьёзно говорю. – Nežertuji.

b)      rozšíření informačního základu – экспедиция в Кызылкумеxpedice do pouště Kyzylkum (přidá se poušť, protože ne každý ví, co je to Kyzylkum)

c)      opisný překlad – lexikální jednotka se zamění slovním spojením, která podrobněji vysvětluje význam, např. čes. smeťák – smetiště, popelnice, bezdomovec – ruština pro to nemá jeden výraz, musí se opsat, aby bylo pochopeno; nebo polévka – v ruštině уха, u nás rybí polévka – nepřesné

d)      kompenzace – způsob překladu, při kterém se určité obsahové prvky v textu převádějí jinými prostředky, přičemž k tomu nemusí docházet na témž místě v textu, na kterém se nachází daný prvek v originálu, např. Убери винище! Только пеш сегодня! – Dej pryč to víno! Dnes pořád jenom chlastáš! (еxpresivní výraz pro víno винище se přesouvá do druhé věty – chlastáš; celkově to pak vyzní stejně)

e)      celkové přehodnocení – při převodu frazeologismů, ustálených spojení, např. Je to španělská vesnice. – Китайская грамота. (doslovně čínský spis) Jak sedláci u Chlumce. – Как швед под Полтавой.

 

Bezekvivalentní lexikum – problematika přeložitelnosti x nepřeložitelnosti

 

1.      bezekvivalentnost – neexistuje ekvivalent

2.      neekvivalentnost – chybný, nesprávný překlad

 

3 stupně ekvivalence:

 

1.     plná shoda – totožnost obsahová (obecně lidské reálie – matka, otec, názvy měsíců, dnů, ročních období, někdy i vědecká terminologie, savci, názvy zemí,…) je jich ohraničené množství

2.     částečná shoda – největší množství – např. charakter (angl.) – xapaktep (ukr.) – v 1 významu se shoduje, inkluze. Křížení významů – slova v obou jazycích jsou mnohovýznamová, ale jenom v jednom, nebo dvou významech se shodují a ty další jsou odlišné, např. angl. table a rus. стол = shoda jakožto druh nábytku, avšak neshoda – паспортный стол = přepážka, диетический стол = dietní potrava, стол находок = ztráty a nálezy apod.

 

 

 

 

 


                                                                                                                                 

           

                       

INKLUZE                                          KŘÍŽENÍ VÝZNAMŮ

 

U částečné shody se ještě vyskytuje typ NEDIFERENCOVANÝ VÝZNAM – např. ruka, noha (někdy celá, někdy jenom část končetiny), sherry – angl. třešně i višně – nediferencované, wash – umývat x мыть = umývat se х стирать = mýt nádobí

3.       absence shody – lexikální jednotky jednoho jazyka nemají ani částečný, ani úplný ekvivalent v jazyce druhém

Postupy:           a. transkripce a transliterace

b. kalkování – spočívá v doslovném překladu morfémů původní jednotky

c. opisný neboli vysvětlující překlad – forma sousloví, věty (angl. bull – (býk), ale i burzovní spekulant s cennými papíry; ruština dlouho používala opisný překlad, teď používá taky бык)

d. překlad přibližný – hledáme nejbližší domácí protějšek – analogii, která se např. shoduje pouze v některých rysech, např. drugstorečes. lékárna

e. vytváření neologismůhelicopterвертоліт

 

FÁZE PŘEKLADATESKÉHO PROCESU

 

Jiří Levý

- zakladatel českého překladu; české teorie překladu – působil v Olomouci na anglistice

dílo: Umění překladu, Česká teorie překladu

- po Olomouci působil v Brně na Masarykově univerzitě

- vytvořil metodologii, jak překládat – ve smyslu PROCESU – 3 fáze:

  1. pochopení předlohy – k tomu stačí znát oba jazyky, není potřeba dobrý talent, jde o přeložení lexikálních složek i za pomocí slovníku
  2. interpretace textu – vyžaduje nadanou osobnost, opěrným bodem překladové koncepce překladatele je „ideové stanovisko“ – např. ví co chce autor říci – a to co nejpřesněji převede (překl. pojetí předlohy)
  3. přestylizování předlohy do cílového jazyka – aby velice dobře ovládal cílový jazyk, měl by užít specifických prostředků jazyka

 

POČÍTAČOVÝ PŘEKLAD

 

(kořeny už po 2. světové válce), první myšlenka 1933 v SSSR ing. Trojanskij, ale k 1. praktickému vyzkoušení došlo o 20 let později v USA, učinili pokus, několik vět z angličtiny do ruštiny – bylo třeba vkládat do počítače pravidla

 

Bezpečně se může užít, když je text gramaticky jednoduchý, opakující se, překlad standardních textů, text, v němž je omezená slovní zásoba i gramatika.

 

Používáme i tak, že text vložíme, potom provádíme korekturu – potom je ale někdy lepší si přeložit sám.

 

CAT – nový program, který obsahuje veliký počet už hotových konstrukcí (věty, sousloví, obraty, celé odstavce, segmenty textu)

Použití, tam, kde se v textu opakují stejné formulace (manuály, katalogy, účetnictví, smlouvy)

Jak? Text se rozdělí na určité segmenty, které se vloží do počítače, paměť pak vyhodí potřebnou větu.

 

Textové editory: CAT, TRANSIT – Švýcarsko, TRADOS – oficiální nástroj v EU, WORDFAST, DEJA VU, SDLX

 

TRANSLATOLOGIE

-     věda o překládání – teoretická disciplína

-       její konstituování jako moderní vědy je mladší než např. morfologie

-       vznikala v etapách

 

Hl. etapy myšlení o překladu

 

  1. Předvědecká etapa

-       jednotlivé názory na překládání se utvářely na pozadí evropské literatury a umění vůbec

-         reprezentují Cicero, Horatius, Hieronymus – neboli sv. Jeroným (x 342 v Dalmácii, x 30.9.420 v Betlémě, později 30.9. den překladatelů)

-         Hieronymus přeložil SZ z hebrejštiny, měl na vědomí obsah, dopad sdělení i krásu cílového jazyka – vznikla tzv. VULGATA

-         V Kyjevské Rusi se překládalo především z řečtiny i ze staroslověnštiny od samého počátku – doslovný i volný překlad

-         16.st. – významný překladatel MAXIM GREK (Rus)

-         17.st. – PROTOPOP AVACUM – napsal poznatky z putování

-         18.st. – LOMONOSOV, KRYLOV

-         u odborných textů převládala doslovnost, a vznikaly první návody jak překládat, dnes už s nimi nemůžeme souhlasit (Viazemskyj tvrdil, že překladatel musí být doslovný i za cenu porušování mateřského jazyka)

-         Puškin – moderní směr v překládání

-         U nás, nepočítáme-li staroslověnskou literaturu, můžeme říci, že se souvisle překládalo od 13.st.

-         metody se rozrůzňují podle typu – kanonické texty – doslovnější x životopisné texty – volnější

-         populární různé úpravy – zkracování a rozvíjení motivů, vznikaly i různé verze – pro děti, dospívající a dospělé

-         doba národního obrození – boom překladu ze slovanských literatur (z polštiny, ruštiny); za předchůdce teoretiků v 18./19. st. – Josef Jungmann, Jaroslav Vrchlický

-         doba romantismu – překlad musí zachovat rysy originálu; ideál je co nejdoslovnější překlad – nechávaly se nepřeložené reálie a poznámkovaly se + spousta rusismů

  1. Přípravné vědecké období

-       20. léta 20.st

-       doba prudkého rozvoje strukturalismu v literatuře – doba nástupu moderních literárních směrů

-       Pražská lingvistická škola – 40. léta 20.st. práce v teorii překladu (okrajově) Jan Mukařovský, Bohumil Mathesius – vynikající překlady (články, doslovy, předmluvy)

-       vědecké myšlení o překladu se odráží od překladové praxe – kritizuje a koriguje ji

-       diskuze – má se vycházet z literaturní vědy nebo lingvistiky? – obě propojené; nutnost konstituování nových metodologií

  1. Konstituování moderní vědy o překladu

-         impuls – fakt, že si teoretikové začali uvědomovat, že je potřeba přesunou od úvah od vnitřních zákonitostí k vnějším kontextům (ohled na čtenáře)

-         rozšiřuje se KONTRASTIVNÍ LINGVISTIKA (typologický výzkum jazyků), KONFRONTAČNÍ LINGVISTIKA

-         po 2. světové válce nastává vzestup překládání krásné literatury – působní na rozvíjení teorií překladu

-         1947 – Eugen A. Nida [najda] uveřejnil teorii překladu

-         1953 – A.V.Fjodorov

-         1953 – Kniha o překládání,  ČS – shrnovala příspěvky k překladu z ruštiny, do knížky přispívali jak lingvisté, tak jazykovědci, představuje dobový program v oblasti teorie překladu

-         JIŘÍ LEVÝ – koncem 50. let předložil moderní, vlastní koncepci teorie překladu – syntéza lingvistického a literárně-vědného odvětví, výzkumu na poli překladu

-         „České teorie překladu“ 57

-         „Umění překladu“ 63

-         Karel Horálek – 1966 – „Příspěvky k teorii překladu“

-         Bohuslav Ilek – články a studie v časopisech (působil v Olomouci)

-         dnešní osobnosti: Ivana Čenková – teorie překladu; Vlasta Strakováling., Milan Hrdlička

 

KRITIKA PŘEKLADU

-         patří do teorie překladu (spolu s historií a didaktikou)

-         velice málo rozpracováno – systematická kritika překladu u nás neexistuje

-         Čeho by si měl kritik všímat?

-         rozbor stylu autora originálu

-         rozbor stylu autora překladu díla vřazením autorovy osobnosti do literatury jeho země

-         zařazení překladatelova díla do kontextu autorova díla

-         výtvarná stránka

-         reálie

-         stylistika

-         charakteristické rysy autorovy poetiky

tyto jednotlivé aspekty určují koncepci překladatele a pomáhají nám odpovědět zda překládané dílo odpovídá autorovu pojetí, zapojení překladatelova díla do kontextu domácí literatury – završení kritiky

-         neexistuje žádný  odborný časopis o překládání. Kdysi v 60. letech časopis DIALOG – vydávala ho překladatelská sekce Svazu spisovatelů

-         Totalita – pokrývači a pokrývaní

-         80/90 léta – nastává boom z angl., přestává se překládat z ruštiny

-         kvalita překladu z angličtiny, vzniká spousta nových nakladatelství, nejsou jazykoví korektoři – cena/čas,

-         Obec překladatelů vyhlašuje anticenu SKŘIPEC, SKŘIPEČEK

 

K DĚJINÁM PŘEKLÁDÁNÍ U NÁS

-         80. léta 19. století – nakladatelství Jana Otty v Praze (v rámci vychází Ottova Ruská knihovna – vycházela 1888-1928) – pro každou řeč měl vlastní řadu

-         za tu dobu 180 svazků překladů – především klasika, Tolstoj, Korolenko,…

-         kolem se vytvořil okruh překladatelů – hl. rysy – tendence k doslovnému překladu a k rusifikaci textů (reálie, jazyk. obraty – negativní rusismy) – mnoho reálií – plno vysvětlivek

-         ve 20. a 30. letech 20. st. – nová generace překladatelů – Bohumil Mathesius, Josef Hora (básník a překladatel), přeložil Evžena Oněgina od Puškina, oba už sahají i po jiných autorech (sovětských, levicových)

-         kolem 2.světové války – nic

-         poválečné období –zhruba do konce 50. let špatné, vydávalo se hodně, ale poplatné komunistickému režimu

-         potom spousta ideologického škváru (ani překlady nebyly moc dobré), postupně lepší kvalita

-         60.léta – zlom, uvolňování zákazů, překládá se i to, co se dřív nesmělo – 1968

-         kromě ideologických věcí i velmi dobré věci – ruská venkovská próza, Děti Arbatu od Rybakova

-         od 60. let můžeme mluvit o vysoké úrovni překládání – jednak dobří překladatelé a jednak v nakladatelstvích velice dobrá redaktorská práce

-         Jan Zábrana – Dr. Živago (Pasternak), připravil k vydání, ale už nestihl, 68, v roce 90 vychází i u nás

-         1989 – do této doby kolem stovky překladů ze sovětského svazu, situace se otáčí a v prvních letech po revoluci 10-20 za rok, zůstávala ale velice dobrá úroveň

-         po revoluci vzniká 300 nových nakladatelství – snaží se co nejvíce toho překládat – korektury nic, v krátkých časech

-         alarmující situace – Obec překladatelů vydává SKŘIPEC – anticena za nejhorší překlad beletrie, pro nebeletrii – SKŘIPEČEK

-         nakladatelství si začaly více hlídat své překlady, týká se to více anglické literatury

-         cena za nejlepší překlad, uděluje Obec překadatelů od r. 1991 – CENA JOSEFA JUNGMANNA – odměna 50 tis. – nejlepší překlad minulého roku + vedlejší cena; ceny získali např.: Pavel DominikLolita, Antonín Přidal – Pan Kaplan má stále třídu rád, Anna Nováková – Alexandr Solženicyn, Anna NovákováČevenbur, Sergej Machonin – Kolínské povídky, Anna Kareninová – tvůrce titulků, Jan Uličný – tvůrce titulků, Milan Dvořák – Evžen Oněgin (V 60. letech přeložila Oněgina O. Mašková)

 

PŘEKLADATELSKÁ SOUTĚŽ JIŘÍHO LEVÉHO – pro překladatele do 35 let – próza, poezie, kritika a teorie překladu

 

UKRAJINSKÉ PŘEKLADY:

Překladatel:      Originál – autor a název

Zilynská L.      Oksana Ivanenko, Slaměný býček

Zilynský O.      Tyčyna Pavlo, Sluneční klarinety

Hůlka R.          Michajlo Kocjubynskyj, Stíny zapomenutých předků

Abžoltovská V.Ščerbak Jurij, Projížďka po moři

Vrbová H.       Lesja Ukrajinka, Lesní píseň

Kindlerová R.