Ukrajinská literatura 20. století

 

Українська літ. 20-ого століття (2 díly)

Єфремов – Історія українського писмеництва

Zilinskyj – Антологія української лірики (1978)

 

27.10.04

 

Etapy:

1)      1903-1905 – do konce 30. let – etapa ua Moderny; chybí přímá souvislost mezi politikou a kulturním děním

2)      1932-56:

                                                              i.      1934 – 1. sjezd sovětských spisovatelů, jednotnou metodou vyhlášen socialistický realismus

                                                             ii.      1956 – 20. sjezd; Chruščov boří kult Stalina; válka ovlivnila literaturu pouze tematicky

3)      60.-70. léta: poezie šedesátníků; na povrch vyplouvají některá tabuizovaná témata (v ČR obdoba); 70. léta – brežněvovská diktatura; zákaz publikovat: Hončar, Kostenko (Hončarův „Sobor“ – zakázán, vyzdvihuje duchovní hodnoty) => samizdat (neoficiální literatura tvořená v tomto prostředí) x tamzdat (literární tvorba v emigraci): z rus. сам-/там-+издательство

4)      80.-90.léta: etapa renesance, rozčarování; postmodernismus – antipolitické tendence (neangažovaná literatura) ; nové diskuse o formě – experimenty; orientace na psychologii; po osamostatnění Ukrajiny přehodnocování kulturních cenností => období Sovětského svazu považováno za nehodnotné

 

Mykola Voronyj (1871-1938/42)

*Hončarivka; otec nevolníkem

-         politická činnost, čtení zakázaných knih, v hnutí nacionalistů => zákaz studia na rus. univerzitách => studium ve Vídni a Lvově

-         seznámení s I. Frankem (vliv)

-         redaktorem časopisu „Zorja“, proklamuje l’art pour l’art; hercem kočovného divadla

-         1903: vznik ua moderny

-         vydává almanach „Z-nad chmar i dolyn“: abstraktní, zdůraznění estetické formy; Franko proti tomuto vystoupil básní „Voronomu“ – nebylo to jednoznačně přijato

-         od 1910 žije v Kyjevě

-         1911: 1. sbírka „Liryčni poeziji“

-         po VŘSR 1917 emigruje do Polska

-         1926: návrat na Ukrajinu během krátkého období samostatnosti

-         pak Sovětský svaz – Voronyj obviněn z kontrarevoluce, vězněn

-         1938/42: zastřelen spolu se svým synem; Marseilleasa

-         literární kritik, publicista, překladatel (z franc., němčiny)

-         básně občanské, satirické, kosmické, vlastenecké

-         láska ke kráse, samotě; touha sloužit nepoliticky krásné etice

-         rozmanitost metrických forem

-         snaha přinést z evropských literatur do ukrajinské nové postupy

-         vyznavačem umění pro umění (estetičnost) x neschopnost zbavit se politického postoje (jeho bohem je Ukrajina)

-         (čistě česká moderna – bez politiky)

-         hra s rytmem (zvukem)

-         témata spjatá s Ukrajinou, i milostná poezie, přírodní motivy (též vlastní moderně)

-         báseň „Memento mori“ – typické pro modernu

-         různé podsměry, reakce na předcházející směry

-         rozvedl se, ale manželka uchovávala jeho korespondenci

-         „Za Ukrajinu“ (1921), „Poeziji“ (1929)

-         pak v literatuře asi 30 let vynechán

 

-         zárodky: franc. poezie (Baudelaire + následovníci)

-         Mladá Belgie, Mladé Polsko – lit. kruhy, kde se angaž.

-         poč. 20. let: krize realismu – naturalistické tendence => živná půda pro modernismus: v Rusku (víc vyhraněných proudů), pak v Ukrajině

-         kontrapunkce autor x čtenář (dříve osobnost autora skryta za děj)

-         nástup románu a fragmentárnosti, ztráta objektivních pohledů v poezii i próze

-         zárodky moderny – dříve Kocjubynskyj, Stefanyk, Kobyljanska, Ukrajinka (20. st. – neoromantismus)

-         změť různých prolínajících se proudů

-         neoromantismus (blíž k romantismu) x polit. romantismus

-         Voronyj členem spolku „Moloda muza“ (1906-14), v Haliči potom vznikl časopis stejného jména; ve spolku byli ještě: Karmanskyj, Lepkyj, Jackiv, Chotkevyč, Tverdochlib

-         vydavatelství „Ukrajinska chata“ – sdružení východních modernistů (volnější spolek – např. Oles‘)

-         ua modernismus nebyl takový boom jak v západní Evropě; přínos do techniky, poezie i prózy (poezie je napřed); anarchistický ráz ua moderny

 

Ahatanhel Krymskyj (1871-1942)

-         orientalista, vědec, básník

-         dekadent, zahleděný do smrti, „básník smutku“

-         exotická lyrika

 

Petro Karmanskyj (1878-1956)

-         členem „Muzy“

-         básník pesimismu, jediná světlá vzpomínka na studia v Římě

-         pobyt v Brazílii => sb. „Plač brazyľskoji pušči“ – jedna z nejlepších sbírek o exotických krajích

-         občanský tón, tematická podobnost s Baudelairem

-         sb.: „Ljuli smutky“ (1906), „Bludni vohni“ (1907), „Plyve po mori ťmy“ (1909); po sbírkách se odmlčel

-         1917 sb. „Al Fresco“ (ironie, satira)

-         „Za česť i voľu“ (budovatelský patos)

-         1936: „Ukrajinska bohema“ (vzpomínky na „Muzu“)

-         1939: „Do soncja“

-         stal se posluhovačem režimu, překládá Danteho „Božskou komedii“ (s Riľskym)

 

Vasyľ Pačovskyj

-         básník a dramatik

-         zemřel v gulagu <= obviněn z nacionalismu (dílo „Mazepa“ mělo být historickým románem)

-         ovlivněn folklórem: „Rozsypani perly“, „Na stoci hir“ (1907; boj dobra x zlu), „Ladi i Mareni – ternovyj ohoň mij“ (motivy ze slovanského pohanství), „Son ukrajinskoji noči“

-         milostné, erotické motivy, na filosofické úrovni (jeden z prvních)

-         během XXII. se stává politickým básníkem

 

Bohdan Lepkyj (1872-1941)

-         básník, prozaik, literární historik

-         poměrně mlád již učí na Jagellonskim univerzytecie ukrajinskou literaturu

-         jako jeden z prvních poukazuje na stalinovské praktiky

-         sociální motivy jsou mu cizí, je spíš reflexivním lyrikem: „Vorone čornyj“ – situace ve 40. letech

-         „Maľunok“ – vlastní dojmy, tichá poezie, prvky moderny (осінь, квяти вянуть, туман, погасло світло)

-         próza-povídky: „Iz sela“ (1898), „Ščaslyva hodyna“ (1901), „Po dorozi žyttja“ (1905), „Kydaju slova“ (1911)

-         poezie: „Lystky paduť“, „Na čužyni“, „Z-nad morja“

-         estetická dominanta – touha po kráse

-         kult podzimu, píše studie o Kotľarevském

 

Mykola Filjanskyj (1873-1938)

-         člen „Molodoji muzy“

-         klerikální básník

-         1911 sb. „Kalendarium“ – o ročním období, těžkopádnost, přesycenost církevním lexikem a symbolikou

-         popraven za nacionalismus

 

Východní Ukrajina – vydavatelsví „Ukrajinska chata“ – volnější

 

Hryhorij Čuprynka (1879-1921)

-         zastřelen

-         rychlý začátek kariéry i rychlý konec („meteor“)

-         1909-13 = tvůrčí etapa: „Ohne cvit“, „Meteor“, „Urahan“, „Son – trava“, „Kontrasty“

-         rétorická poezie

-         „Dziňky-briňky“ – lehká lyrika, zvukomalba, poetický žert, hříčka

-         jeho verše vyjadřují mentalitu nové ukrajinské inteligence

-         taky byl literárním kritikem

 

Oleksandr Oles‘ (1878-1944)

-         vl. jm. Oleksandr Kandyba

-         jeho syn Olech Oľžyč-Kandyba

-         romantický básník, autonomní

-         vystudoval veterinu v Charkově, cestoval

-         přijel do ČSR, oženil se tu, je pohřben na Olšanech

-         sb. „Z žurboju radisť obňalas“ (1907), „Poeziji“ (souhrnná sbírka), „Komu povim pečaľnoju“

-         poezie emocionální, připomíná Máchu, Nerudu

-         o lásce mluví v alegorické rovině

-         motivy smutku, nostalgie, sebereflexe (z moderny)

-         tematická rozmanitost: hlad na Ukrajině, revoluce

-         spojení estéta a tribuna; nebyl deklaračním básníkem

-         estetický materiál splývá s národním

-         inspirován dobovou ruskou poezií (než evropskou)

 

K moderně:

-         osobnosti nebyly vyhraněny

-         motiv nespokojenosti, touha po ideálu, estetice

-         obohacení básnického jazyka

-         do popředí se dostává zájem o hlubinné stavy individua; mystický proud se moc neuplatnil

-         dominuje stav utrpení jedince (neurčitý ráz utrpení)

-         milostné motivy, stopy existencionalismu

-         „bez samoty není individua“

-         východiskem z existenc. je láska

-         obohacení ve filosofické rovině: kult ducha, tajemství, moře

-         přinesla nové způsoby interpretace motivů než nové motivy; mění se poetický slovník

-         hudba má vliv na modernu

-         nebyla důsledná; nejvíce se uplatnil ve 20. letech – symbolismus; prorevoluční symbolisté: Zahul (bezbřehý pesimismus), Savčenko

 

Jakiv Savčenko

-         symbolista

-         pesimismus + motivy hrůzy (morbidní)

-         1918: „Poeziji“

-         1921: „Zemľa“

 

Dmytro Zahul (1890-1944)

-         fatalista; marně hledal symbol bytí

-         1919: „Na hrani“ – převládá folklór

-         „Naš deň“ (1925) i „Motyvy“ (1927) – hřbitovní motivy

-         obraz živelné revoluce – vliv Alexandra Bloka (oba monotematičtí, přešli ke kritice; předchůdci Tyčyny)

-         raná forma – symbolismus

 

Pavlo Tyčyna (1891-1967)

-         „Zamisť sonetiv i oktav“ (1920) – málo optimismu

-         kritika bolševické revoluce

-         pokus o novou formu v duchu antických strof

-         protest proti násilí

-         varovná sbírka: zničení čl. civilizací

-         „Pluh“ (1920): symbol tvůrčí práce – pokračování (metafora); odtud dále jsou jeho básně již podřízeny kritice; ilustrativnost

-         „U kosmičnomu orkestri“ (1921)

-         1. sbírka „Soňačni klarynety“ (1918): svérázné vidění světa, těsně spjata hudba s obrazem; vytýkána duchovní orientace, chybí mystika; jde o začlenění impresionismu do symbolismu; zajímavé metafory

-         vnímá svět přes hudbu

-         tematika = symbolismus...

-         zpřístupnění obyčejným lidem

-         tragická lyrika – nový žánrový styl

-         „klarinetismus“ (nová tendence) – způsob absorbování vidění a slyšení pro něj charakteristický

-         obtížně přeložitelný

-         ovlivněn křesťanskou filosofií

-         vůdce ua kulturní renesance – 20. léta (popularita)

-         obdiv k technice, růstu, mechanizaci, socialismu

-         proletariát je dle něj schopen vlády

-         společenský, stranický, později přívrženec režimu

Symbolismus: (v poslední čtvrtině 19. století vzniká ve Francii jakožto reakce na naturalismus)

-         uvedl do básnictví volný verš

-         byl 1. optimistickým básníkem Ukrajiny

-         zvuk + obrazové vjemy => barvozvuk

-         transformuje folklórní témata

-         uvítal příchod revoluce, symbolický obraz revoluce jako nevěsty, v závěru krveprolití

-         báseň Арфами, арфами (sb. „Soňačni klarynety“) – zvukové, obrazové jevy (klarinetismus)

-         od 30. let přestává psát milostné verše

-         „Charkiv“ (1928), „Partija vede“ (1934), „Pochoron druha“ (1942)

-         celý život psal poemu „Skovoroda“ – nedokončeno, vydáno posthumně

-         podoba s Majakovským

 

Přečíst: Semenko, Riľskyj, Zerov, Drač, Kostenko

 

 

8.12.04

-         Centrální rada (podporuje Rusko)

-         24.1.1918 – svobodná Ukrajina (jen měsíc) – Ukrajinská lidová republika

-         násilná kolektivizace, Stalin chce vyhladit ukr. národ -> nedal jim obilí; inteligence vystřílena

-         německá okupace – po jejich boku ukrajinská povstalecká armáda

-         přelom 20./30.léta – složitá situace, vznikají a zanikají různé organizace

-         1922: pád Centrální rady, SSSR; spisovatelé a politici emigrují x optimisté vítají revoluci s nadšením

-         Cech kameňariv – 1918, Charkov, skupina revoluční inteligence

-         Boroťba – 1. proletářská skupina na Ukrajině; při kyjev. časopise „Boroťba“ (zakladatelé V. Blakytnyj, Mychajlyčenko)

-         1918: almanach „Zšytky bo...“

-         1919-20: časopis „Mystectvo“, redigují Semenko, Mychajlyčenko, spolupracují Tyčyna, Zahul, Blakytnyj

-         levá orientace, klasické literární dědictví, předpovídá stvoření proletářské kultury bez kořenů v minulosti

-         „Bila studija“ – symbolistická skupina (Tyčyna, Semenko): vznik 1918, 1919 transformace na „Muzahet“

-         „Flaminho“ (1919) – vytvořil ji Semenko

-         „Hrupa livoho mystectva“ – futuristé

-         „Komkos“ (Kumunistyčnyj kosmos, 1921)

-         „Hrupa naukovo-mystecka“ -> 1922 přejmenování na „Aspanfut“ (Asociacija panfuturystiv) – experimentátorství až k destrukci; proti zastáncům tradičního umění a forem

-         1925: v Moskvě vzniká „Svaz ukrajinských proletářských a vesnických spisovatelů“ apelující na potřebu evropeizace; protiklad k futuristickým záměrům

-         „Udarna hrupa poetiv-futurystiv“ – zal. Semenko

-         koncepce ukrajinizace (koncepce ukrajinské sovětské vlády): Mykola Skrypnyk, hl. role v praktickém provedení Vasyľ Elan Blakytnyj; šlo jim o uspokojení národních potřeb (nacionální uvědomění) pod sovětskou (stranickou) kontrolou; Rusko ukazuje svou dobrou tvář po 10 let

-         „Pluh“ (Spiľka seľanskych pysmennykiv, 1922): záměr organizovat uvědomění vesnických mas i inteligence v duchu proletariátu

-         „Hart“ (Spiľka proletarskych pysmennykiv, 1923)

-         Blakytnyj, Sosjura, Chvyľovyj, Tyčyna, Bažan

-         druhá polovina 20. let: vyostření ideologické bitvy, diferenciované umělecké síly, velká konkurence, levé strany – nepřiroz. formy; spousta autorů se neztotožňuje s touto ideologií -> odklon od komunistické strany

-         „Lanka“ (1922) – spis různých směrů chtějících tvůrčí nezávislost -> opozice ideologie; Pidmohyľnyj, Plužnyk, Savčenko; reorganizace na „Mars“ (Majsterno-revoľucijni slova)

-         1925: „Žovteň“ (z „Aspafutu“) – kritika „Hartu“ a „Pluhu“

-         1925: Šľach rozvytku sučasnoji literatury

-         Chvyľovyj vystupuje ostře proti L.t.

-         odklon od evropské kultury

-         „Vaplite“ (Viľna akademija prolet. kuľtury) – alternativa masovým organizacím, časopis: Tyčyna, Bažan, Panh

-         organizace „VUSPP“ (Vseukrajinska spiľka prolet. pysmennykiv, 1927) – sjednotit umělce loajální režimu

-         1925-27: Chvyľovyj – idea nezávislosti Ukrajiny

-         1926: dopis od Stalina o omylech komunisty Chvyľového (přiznal se)

-         1929: represe za spiknutí-osvobození Ukrajiny

-         odpor rolníků i inteligence -> hladomory, zatýkání umělců

 

Futurismus

-         vystupuje proti ideologii

-         odmítá klasické tradice, směr k destrukci, nové téma – urbanismus

-         znaky (i v malířství či hudbě): pohyb, dynamika, chaos

-         forma je nad obsahem

-         vzor v Majakovském

-         propojují internacionální ideál ke kosmické pospolitosti

-         jeden z prvních avantgardních směrů

 

Mychajlo Semenko (1892-1937)

-         básník, teoretik, žurnalista

-         1. ukrajinský futurista, 1. básník města

-         vzory: Dálí, Chlebnikov

-         studia v Petrohradě

-         debutuje v „Ukrajinské chatě“

-         1913: 1. sbírka: „Prelude“ (romance a elegie)

-         1914: sb. „Derzanňa“, „Kverofuturyzm“

-         1. kverofuturistická etapa: proti kanonizaci kultury a kultu; vyjadřuje krásu hledání

-         2. etapa: „Rok krapkyj i pľamyj“ – minimum lyrismu, paroduje krás. básnické formy, maska Pierota, D. Kus., masky japonské poezie

-         1918: vydal 9 sbírek

-         čím dál více se odchyluje od futurismu a optimismu, ztrácí iluze (o revoluci), jde do pesimismu; uvědomuje si, že píše quasi-poezii

-         organizátor (skupiny), rediguje „Mystectvo“

-         poezie 1910-22: „Kobzar“

-         1928: „Malyj Kobzar – novi viršy“

-         3. etapa tvorby: odchod od poetiky

-         1930: „Jevropa j my“ – sb. pamfletů a veršů

-         1937: zatčen a zastřelen

 

Heo Škurupyj (1903-1937)

-         v době 2. etapy futurismu, přiblížil se ruskému futurismu

-         více politizace

-         Semenkův nejbližší spolupracovník (pak jej i překonal)

-         1922: „Bubny smutku“ – ideje světové revoluce, cynická erotika, hodně neologismů

-         1925: próza „Žana batalionerka“

 

Bohdan Ihor Antonyč (1909-1937 ve Ľvově)

-         jeden z nejtalentovanějších západoukrajinských básníků, opomíjený

-         1931: 1. sb. „Pryvitanňa žytťa“: rozsáhlá neznámá tematika, sportovní tematika (přečíst básničky!)

-         autonomní, možná inklinuje k neoklasikům

-         harmonie tělesné a duševní krásy

-         1934: 2. sb. „Try persteni“ – obrazy hor a dolin, kde vyrůstal; folklór s předkřesťanskými a mytologickými obrazy; odkrývá prameny symbolů -> transformace do lidového folklóru

-         1936: 3. sb. „Knyha leva“ – největší, poslední dílo zaživa – filosofické pojetí reality bytí (existenciální), vztah člověk-příroda

-         „Zelena jevanhelija“, „Romanciji“ – připravoval; urbanismus – nový jev v západoukr. poezii,  vize ekologické katastrofy

 

Neoklasicismus

-         skupina básníků a lit. vědců v Kyjevě (1918-28)

-         ne tak organizovaní, spojuje je světozor a poetika

-         po dlouhou dobu zamlčováni anebo zmiňováni s pejorativním nádechem

-         inklinují ke světové klasice, staré formy považují za vhodné (od antiky po 20. stol.) x nezájem o aktuální dění

-         orientace na Evropu

-         žádají vysokou úroveň literatury => opozice k futurismu

-         obviňováni z nepochopení prolet. umění

-         neuznávají nový život a novou ideologii

 

Maksym Ryľskyj

-         přizpůsobil se

-         z rodiny ukrajinských buditelů polského původu

-         studia na lékařské a filosofické fakultě

-         nejprve učitelem, pak spisovatelem

-         skutečnost chce vtěsnat do zrakového vnímání

-         1910: sb. „Na bilych ostrovach“ – motivem nedělená láska, nadnesená, zbožštělá; vlivy moderny

-         1922: „Synňa dalečiň“: kontrasty = harmonie, radost ze života x osamělost, zlé předtuchy

-         snaha najít kontakt s realitou

-         „Saško“ – budovatelská poema, nárůst deklarativnosti

-         1959: sb. „Holosyjivska osiň“ – poema „Maryna“ – osud ženy-otrokyně, na níž zobrazil dějiny Ukrajiny

-         překladatel Danteho, Puškina, Mickiewicza

-         zatčen na poč. 30. let, pušťěn

-         vzdálen skutečnosti

-         nikdy nepsal stalinské verše

-         vytvořil si pověst strážce národní kultury

-         hl. tématem – patriotismus

-         psal hodně: „Trojanda i vynohrad“

-         „Skriz‘ burju i snih“

-         „Za ridnu zemľu“, „Slovo za ridnu matir“ (1943) – ovlivněno patriotismem

-         zůstal neoklasikem, proběhla u něj stylová revoluce: začal u impresionismu, ovlivněn symbolismem, fixuje se na klasiku)

-         poezie – symbióza klasicismu, realismu, symbolismu

-         abstrahuje – filosofické

-         redigoval českou antologii

-         1967: „Babine lito“ posthumně

-         B.-čechovský styl

-         koncem 80. let – souborné 20 svazkové dílo

 

Mykola Zerov (1890-1937)

-         otec neoklasicismu

-         vzdělaný, literární vědec, zabýval se antickou literaturou, měl rád latinu

-         filosofická fakulta v Kyjevě

-         zemřel mu desetiletý syn, vyhazov z univerzity, nakonec zastřelen

-         literárně-vědecké práce: „Antolohija rymskoji poeziji“ (1920), „Nova ukrajinska poezija“

-         1924: „Kamena“ – nadčasová a neaktuální, proniknutí do filosofického bytí

-         1923: seskupení klasiků, sdružení se na základě vlastních představ o umění (deideologizace umění)

 

Pavlo Fylypovyč (1891-1937)

-         zpočátku píše rusky, po r. 1917 ukrajinsky

-         na univerzitě studium dějin literatury

-         meditativní, filosofická, intimní lyrika, touha po harmonii

-         1922: „Zemľa i viter“ – zralá lyrika, nedrží se klasické linie, složité – chce zachytit občanskou válku

-         1925: sb. „Prostir“ – o lásce k člověku

-         za údajné členství v teroristické organizaci zatčen a zastřelen (+ Voronyj i Zerov)

 

Mychajlo Draj-Chmara (1889-1938)

-         méně aktivní než ostatní, stranou neoklasiků

-         od r. 1919 píše ukrajinsky

-         není tak jasný jak Ryľskyj, Fylypovyč

-         vyšel ze symbolismu

-         1926: „Pro rosteň“ – více emocionální, méně racionální, častý motiv snu, zájem o jinou realitu

-         „Soňačni maršy“ – vyšlo v rukopise

-         ne zcela čistý klasicismus

-         překládal, psal literárně-vědné práce

-         1935: zatčen, vězněn

 

Jurij Klen (1891-1947)

vl. jm. Osvaľd Burchard

-         z rodiny německého obchodníka

-         seznámil se s Zerovem

-         později píše ukrajinsky

-         1941: emigroval do Německa kvůli represím proti jeho přátelům

-         poema „Prokľati roky“

-         1944: „Karavely“

-         světozor neoklasiků je odsouzen k nepochopení společností

-         1943-47: epopej „Popil imperiji“ – kronika historických událostí do r. 1947

-         sbližoval se s Ukrajinci z Pražské školy

-         1947 v Mnichově: „Pohoda pro neoklasykiv“, posthumně

 

Jevhen Plužnyk (1898-1936)

-         autonomní

-         lyrik,dobrá technika

-         tuberkulóza

-         matka – Ruska, otec – Ukrajinec

-         seznámil se s Siľským

-         1926: 1. sb. „Dni“

-         1927: „Rana osiň“ – osobní, intimní lyrika

-         dramata, próza: román „Neduha“ (1928), 2 hry (1929): „Profesor Suchorab“, „U dvori na peredmisti“

-         rozpolcený autor – revoluci přijímá s nadšením, porevoluční období ale nemůže přijmout, kritizuje ho, vidí chyby; neuznává krveprolití

-         ústředním motivem hodnota každého člověka

-         poemy: „Hamlet“, „Halilej“

-         „Kaniv“ – meditativní a filosofická poema

-         básně – tragický optimismus

-         není neoklasikem, ale vliv Ryľského

1966: sb. „Rivnovaha“ – není zde pesimismus, ale vyrovnanost, touha po klidu a pokoji; objektivitu vyjadřuje přes subjektivitu

 

 

Próza poč.  20. století

 

Starší generace

-         ich-forma, positivismus, etnografismus, didaktismus

-         Ivan Franko (1900: „Perechresni stežky“), Nečuj-Levyckyj, Panas Myrnyj, Olena Pčilka, Barvinok, Natalija Kobrynska

Mladá generace

-         1893 (česká moderna, omladina)

-         nové: tvůrčí subjektivismus, filosofická rovina, umělecká intuice, psychologie individualit, sféry podvědomí, sociální psychologie

-         mladá generace se od klasiků zcela neodvrací

-         Stefanyk – expresionismus; Kobyľanska – novoromantismus (expresionismus?); Kocjubynskyj – esteticismus, masy měšťanstva, vyšly „Tiny zabutych predkiv“; „V nediľu rano zilľa kopala“; „Kameňa duša“; „Lisova pisňa“

-         ml. generace chce tvořit nové umění co do obsahu i formy

-         malé prozaické formy: manýrismus, impresionismus, expresionismus, futurismus

-         většina autorů se vyvíjí od realismu x starší spisovatelé se nepřizpůsobili, někteří emigrovali

-         význam – povídka; román nikdy nepřesáhl povídku

-         20.-30. léta: román obohacen modifikacemi (sociální, psychologický, historický, satirický,...)

-         30. léta: kolchozní, tovární román

-         tematika = unifikace – konec hledání stylů; projev i v poezii; hrdinové kolektivizace, kulturní revoluce (nový člověk a morálka), boj s nacionalismem, náboženstvím, špiony,...

-         literatura slouží propagandě; literatura jako výrobna ideologických stereotypů

-         20.-30. léta: rozvoj ukrajinské sovětské historické prózy (o revoluci 1905): zvl. Petro Panič: „Ivan Le“

 

Představitelé prózy:

 

Volodymyr Sosjura (6.1.1898 Treťa Rota – 8.1.1965)

-         psal hlavně poezii, ale i prózu

-         leitmotivem боротьба та кохання

-         láska k vlasti, patriotismus

-         1914-18: hospodářské učiliště (ovlivněn smrtí otce)

-         1918: 1. sb. „Pisni krovy“

-         1921-22: „Červona zyma“ ( synkretismus), různé směry se prolínají, „Poeziji“, „Osinni zori“, „S‘ohodni“ (1925), „Koly zacvituť akaciji“

-         obnovil intimní lyriku

-         jako lyrika jej není možné zařadit, lze jej pouze dle jednotlivých veršů přiřazovat

-         poemy: „Machno“ (1924), „Mazepa“ (1929, dokončeno 1959/60, 1980 v časopise „Kyjiv“), „Šachtar“, „Siľkor“, „Robytfakivka“, „Vono“, „Taras Trjasylo“, „Zaliznycja“

-         Serce (1931) – krize -> deprese (30. léta); začal překládat (př. Lermontova)

-         1936: vstoupil do spisovatelské

-         „Novi poeziji“ (1937), „Ľubľu“ (1939)

-         1940: „Červonohvardijec‘“ – román ve verších

-         1942: „V hodynu hnivu“, „Pidhul kryvavyj“: bída národa + víra ve vítězství

-         „Mij son“ – válku chápe jako příčinu tragedie; báseň Ľubyť Ukrajinu“ (1944) –> obviněn z buržoazního nacionalismu

-         1941-44: do Moskvy – ukrajinské partyzánské hnutí

-         1959: „Treťa Rota“ (autobiografický román) – vydán 1989

-         1959: „Rozstriľane bezsmertťa“ (výbor z díla Sosjury – vyšlo 1988 a věnováno obětem stalinských represí)

-         poslední tvůrčí etapa: láska k rodné zemi, okouzlení světem: „Za myr“, „Na strunach sercja“, „Solov’jini dali“

-         1964: „Osinni melodiji“, „Vesny dychanňa“: smíření se světem, opěvuje kult podzimu

-         intimní lyrika: personifikace jara – milenka, motiv očí; láska, věrnost oddanost milence (Ukrajině)

-         vlastenec – touží po svobodné Ukrajině -> obviněn z nacionalismu (poema „Ľubyť Ukrajinu“)

-         60 sbírek, poemy, autobiografická próza

-         vycházel z romantismu

-         důraz na detaily – společné se symbolismem

-         psychologie okamžiku

Doplnění k referátu Mgr.Petrou Rudinskou:

-         1901: 1. sb. „Poeziji“, „Červona zyma“ (poema; vzpomínky na dětství, víra v ideály, národní svrchovanost; synkretismus, volný verš, pak normativní)

-         1924: „Osinni zori“

-         1925: „S’ohodni“

-         1928: „Koly zacvituť akaciji“

-         obnovil žánr intimní lyriky, ideál = zrušení hranice mezi „mým“ a „naším“

-         jako lyrik nezařaditelný, jen podle žánrů

-         rozpor lyrika x epika => lyrickoepické poémy: „Oksana“, „Šachtar“, „Machno“ (text se nedochoval)

-         levicově orientován, obrací se k historii

-         1926: „Pavlo Trjacylo“

-         koncem 20. let píše autobiografickou epopej „Zaliznycja“ (5 poem syžetově propojených)

-         členem různých organizací

-         30. léta – období tvůrčí krize, sb. „Sercja“; nepíše, ale překládá (Lermontov – Démon)

-         1936: Svaz sovětských spisovatelů

-         1937: „Novi poeziji“ – už spíše vyrovnanost

-         1939: „Ľubľu“

-         obrat k tradicím ukrajinského folklóru

-         1940: lyrickoepický autobiografický román ve verších „Červonohvardijec‘“

-         1942: „V hodynu hnivu“ a „Pid hul kryvavyj“ – lyrika, obraz bídy národa a víra ve vítězství

-         1941: „Mij syn“ – válka je příčinou konkrétních lidských tragédií

-         1941: „Ľubyť Ukrajinu: obviněn z nacionalismu; zatčena jeho manželka, jež jej podporovala, puštěna na svobodu až v r. 1953

-         poslední tvůrčí etapa: téma = láska k rodné zemi, okouzlení světem

-         1953: „Za myr“

-         1955: „Na strunach cercja“

-         1957: „Solov’jini dali“

-         Mazepa (1929-1959/60) – hned zakázané dílo

 

Volodymyr Vynnyčenko (1880 Veselyj Kut-1951)

-         jeden z nejvýznamnějších ukrajinských prozaiků 1. pol. 20. stol.

-         stal se ideologickým tabu

-         nedokončil gymnázium (peníze), potom ho dodělal externě, studium práv (vyloučen za členství v revoluční straně), vězněn – válka – vězněn, emigrace (Rakousko, Švýcarsko, Francie, Itálie)

-         1917-1919: včele kontrarevolučního centra => revoluce se uskutečňuje násilím => vidí negativní následky

-         1920: emigroval a už se zpátky nevrátil

-         1901: 1. dílo-novela: „Krasa i syla“ (publikováno 1902)

-         napsal spoustu povídek

-         1906: stejnojmenná sbírka próz „Krasa i syla“ – positivně ohodnocena I. Frankom

-         Šklovskyj, Bachtin (70% dialogu, a tím to graduje)

-         nikdy není jasné, jak jeho dílo dopadne; řeší konflikty v duši, proto označen za nemorálního (i Leninem) – Vynnyčenko totiž tvořil svobodně kolizi syžetů, které nebylo lze předpokládat (extrémní morální situace)

-         tvořil na zlomu dvou kulturně-stylových epoch

-         vnitřní touha po svobodě = toto jediné hrdinové uznávají

-         snaha evropeizovat ukrajinské divadlo

-         1910: drama „Bazar“, „Brechňa“

-         1911: „Čorna pantera i bilyj medviď“, „Memento“, „Hrych“, „Prorok“, „Velykyj sekret“

-         1918: „Zapysky kyrpatoho Mefistofeľa“ – o duchovní degradaci revolucionáře

-         posílá otevřený dopis Stalinovi, kde ho viní z hladomoru na Ukrajině

-         velké dílo – politický román „Slovo za toboju, Staline!“ (vyslyšení Stalinem x nevěří tomu)

-         svou tvorbu nazval politickou koncepcí v obrazech

-         nepublikováno: „Vičnyj imperatyv“ (1936)

-         informace o Vynnyčenkovi – v Archívu východoevropských dějin v New Yorku

 

Chvyľovyj, Skrypnyk – nepřežili represe

 

Mychajlo Jackiv (1873-1961)

-         v tvorbě: proces modernizace ukrajinské prózy, nová témata, hrdinové, konflikty; hluboká psychologizace, modernistická estetika

-         novela „Doľa molodeňkoji muzy“

-         touha spojit naturalismus se symbolismem, lyrismus se sarkasmem

-         1899: otištěno prvních 6 povídek: „Literaturnyj visnyk“

-         1900: „Carski satani“

-         1902: „Vohni horjať“

-         1905: „Duši kaňajuťsja“

-         všude vidí pokrytectví, farizejství, faleš => hrdina snů přichází o iluze

-         za 1.SV vojákem

-         1917: „Daleki šľachy“

-         1915-16: novely „Horlycja“

-         pracoval jako účetní

-         1916: novela „Tanec tinej“ – inspirován Zolou, finančním světem

-         od 1920: šéfredaktorem časopisu „Ridnyj kraj“ (na straně polských okupantů v Haliči)

-         nakonec poznamenán socialistickou ideologií

-         expresionistické vlivy

-         výborná psychologie postav

 

Mychajlo Chvyľovyj (Charkov 1893-1933)

-         vl. jm. M. Fyteljov

-         mistr malé prozaické formy (od lyrické formy k novátorské)

-         až k romantickému sarkasmu, druh impresionistické lyricko-romantické novely

-         vůdce celé literární skupiny

-         nejprve básník, pak prozaik

-         1923: 1. sb. „Syni eťudy“ – formální dokonalost, aktuální témata, oproštění od popis. realismu, destrukce času

-         romantický patos ustupuje => satirické prvky v popředí

-         sb. próz: „Solonskyj jar“, „Doroha lastivka“, „Lehenda“, „Pit u čobotach“

-         novely: „Arabesky“ (nejlepší na pochopení díla), „Sentymentaľna istorija“

-         tematika novel: problematika rozdvojení, sen x skutečnosti; 2 časové roviny: nepříjemná přítomnost x vysněná minulost, budoucnost; opozice představ a reality

-         nejdůležitější novela „Ja (romantyka)“ – souboj mezi humanismem a fanatismem; falešná romantika zabíjí etické hodnoty; centrálním symbolem obraz matky boží (symbol lidskosti)

-         2. období tvorby: po revoluci satirické novely: „Ivan Ivanovyč“ (1929), „Povisť pro sanatorijnu zonu“ (1924); „Valdšnety“ (1926; 1. část zamýšleného polemického románu – ztráta ideálů, apatie, deprese; 2. část se ztratila)

-         mistr pamfletu (vyslovoval názor celé tvůrčí individuality)

-         „Ukrajina čy Malorosija?“ (otištěno 1990) => heslo: „pryč od Moskvy“ => pak musil psát kajícné dopisy

-         morální zlom => sebevražda

 

 

13.4.05

Valerian Pidmohiľnyj (1901-1937)

-         naturalismus -> expresionismus

-         román „Misto“: vesnická mládež 20. let, revoluce je probudila k uvědomělému životu; kritika z vládních řad -> hlavní hrdina neomezeně individualistický

-         „Nevelyčka drama“ – ztráta smyslu života, nové hledání, psychologismus tehdy považován za něco negativního

 

Pavlo Zahrebeľnyj (*1924)

-         válečné romány, historie

-         „Jevropa 45“

-         život současných intelektuálů: Rozlet; schematičnost ustálených postupů

-         hist. próza: „Roksolana“, „Ja, Bohdan“

 

Nykola Bažan

-         futurista, protiklad Saussure

 

Jurij Janovskyj

-         lyricko-romantický proud

-         romány: „Strážce lodi“; „Jezdci“

 

Hryhorij Kosynka

-         próza 20. let, pokračovatel Stefanyka

 

Literární proces 40. let

-         2. pol. 40. let, prověrky na kosmopolitismus, teorie bezkonfliktnosti -> boj dobra se zlem, žádný kritický pohled, literární kritika – ideologický cenzor, socialistický ideologismus (i jiná odvětví)

-         po sjezdu sovětských spisovatelů odsouzena koncepce ideálního hrdiny -> „obleva“

-         izolovaný vývoj hlavně co do stylu: Freud a fenomenalismus se zde neprojevili, nýbrž jen marxismus, snaha zpřetrhat svazky s ukrajinskou literární a kulturní tradicí

Přelom 40./50. léta

-         překonání, posílení kritičnosti, již ne taková bezkonfliktnost, ale pořád rámec sociálního realismu

-         rehabilitace autorů, ale ne úplná

-         románová epopej (hodně osob, široký časový úsek) – Hončar, Vilde

60.-70. léta

-         brežněvovská cenzura, 1. vlna nových zatýkání, zákaz spousty děl (např. Kostenko)

-         2 faktory: publikace Dovženkových kino-pověstí, nástup šedesátníků (Dovženko, Kostenko, Symonenko, Drač)

-         postalinská éra – hl. poezie

-         nová metaforika (nesrozumitelnost, kosmismus), ale netýká se všech

-         proti zkostnatění, ilustrat. ?, vědomí individuální ceny každého člověka – vzor Böll (vlastní já, vlastní myšlenky)

-         hlavně novely, až poté stoupl význam i románu

-         kritika společnosti a společenských jevů: lhostejnost, mechanické jednání, aktivizace osoby autora

-         zájem o problémy historické paměti

-         román „Sobor“ od Hončara

 

Ivan Drač (*1936)

-         ukrajinská poezie

-         umělec sám o sobě je novinou, ta sama o sobě neexistuje

-         skandální vstup na uměleckou půdu – pojem „dračismus“

-         metafora

-         smyslové prožitky a pocity; intelektuální básník, zbavuje se ukrajinské naivnosti -> ironie, sarkasmus, kosmické motivy, obraz slunce

-         i epika = kulaky – dramatické poemy (sloučení s dokumentárním základem): „Solovejko, solovej“ (1978) -> střet duchovna s materialismem

-         1980: „Zorja i smerť Pabla Nerudy“ – fašismu

-         1978: „Soňačnyj feniks“

-         1980: „Amerykanskyj zošyt“: cestování po Americe, snaha o objektivnost

-         „Balada pro vyprani štany“ – dokument, životopis, skoro jak it. neorealismus, ekologická tematika

-         1978: „Chram soncja“ – symbolismus

-         nejpoetičtější ze všech šedesátníků

 

Lina Kostenko

-         vstup v 50. letech

-         konec stereotypních krásných fází, nekompromisnost

-         dříve: podtextové sdělení, hra se slovy -> dynamika

-         krásný sloh – estetická plnocennost; boří obvyklá umělecká kriteria

-         „Nad berehamy vičnoji riky“ – senzace mezi čtenáři, psáno bez ohledu na cenzuru

-         básně: polemika s ironií

-         zašifrovaná duchovní autobiografie (hl. „Cihanska muza“)

-         „Marusja Čuraj“ – hist. román ve verších, ne dle tradice, předchůdkyně postmodernistů, intermezza s přírodou, disonance -> apokalypsa; motiv: umírající ukrajinské vesnice, motiv lásky

 

Vasyľ Stus

-         aspirantura ve Lvově

-         mladá inteligence – nesouhlas s totalitním režimem

-         překlady: Goethe

-         zabývá se Brechtem, Böllem

-         několikrát zatčen, několik let ve vězení

-         sbírky v zahraničí v 70. letech

-         „Zymovi dereva“ (Brusel 1970)

-         na Ukrajině samizdatem; po r. 1985 rozšíření jeho básní i ve vlasti

-         1990: 1. sbírka na Ukrajině: „Doroha boľu“

-         1994: čtyřsvazkové vědecké vydání

-         1970: „Veselyj cvintar“ – svérázná básnická reportáž

-         sbírka „Palimpsest“ (středověký pergamen)

-         intelektuální básník, měl načteno, celistvý charakter poezie

-         neologismy (prefixace)

-         „Ptach u duši“ – „Kolyma“

 

Dmytro Pavlyčko

-         nejst. generace šedesátníků

-         redigování časopisu „Žovteň“

-         mistr formy

-         tradice západní Ukrajiny

-         klas. dokonalost – vzor Franko

-         „Ľubov i nenavysť“ – patos pravdy a lásky

-         nejoblíbenější forma – sonet, reflexe detailu

-         1955: „Moja zemľa“

-         1858: „Hranosnov“ – přelomová kniha

-         1979: „Tajemnycja tvoho oblyččja

-         „Zolotorohyj oleň“ – pro děti

 

Borys Olijnyk (*1935)

-         čelný představitel šedesátníků

-         1962: 1. sbírka

-         1969: „Dvadcjatyj val“ – hrdinské + všední, vysoké + přízemní

-         zpočátku jednostrannost, těžkopádnos

-         1965: „Vybir“

-         1968: „Kolo“

-         1973: „Ruch“

-         poté stále více politizuje: „Komunizm“

-         1978: „Cile sonce moje“ (jako jeho máti, poema, několik básní – 9, různé verše, zajímavé)

-         výrazný lyrik, ale komunista

 

 

27.4.05

 

Šedesátníci:

-         Jevhen Hucalo, Ivan Drač, Valerij Ševčuk, Jurij Ščerba, Hryhir Ťuťunnyk, Hryhorij Ťuťunnyk, Iryna Vilde, Leonid Pervomajskyj, Oles‘ Hončar, Mychajlo Steľmach.

-         malé množství svěc. témat, intelektualizace prózy

-         distance od dogmatických zásat tehdejší literatury

 

Hryhorij Ťuťunnyk (1920-61)

-         nejstarší

-         novely: „Chmarka soncja nadostupyť“ (1957) – stereotyp literární, schéma, začíná psychologizace

-         román: „Tygr...“ – život kolchozní vesnice před a po válce (nedokončeno)

 

Iryna Vilde (1907-1978)

vl. jm. Daryna Paloťuk

-         femin. tématika

-         inspirace Kobyľanskou

-         povídky: „Metelyky na špylkach“; „Kamenne serdce“; „Sestry Ričynski“ (1958, 64, 87 – trilogie, 20.-30. léta v Haliči, 5 sester; historická a sociální fakta, hodně postav, politika, polská administrativa)

-         nechala se strhnout socrealismem

 

Oles‘ Hončar

-         1948: „Praporečníci“ – době poplatné

-         1960: „Cyklon“

-         1963: „Tronka“

-         1968: „Sobor“ – symbol duchovna a naděje, chtějí jej zbořit

-         „Ľudyna i zbroja“ – Mykola Bahraj, student technické fakulty

-         1980: „Tvoja zorja“ – Černobyl

 

Mychajlo Steľmach (1912-1983)

-         během války i po ní výzkum lidové slovesnosti

-         1968: „Poeziji“ (výběr)

-         veršované knihy pro děti

-         1943: sb. novel „Berezovyj sik“

-         1951: „Velyka r.“ – román-kronika, socrealismus, 2 části: „Na našij zemli“ a „Velykyj perelom“

-         román „Kroľucka nevodyťsja“

-         1959: román: „Chlib i siľ“ (r. 1905)

-         1961: „Pravda i kryvda“

-         1979: „Čotyry brody“ – téma hladomoru

 

Jevhen Hucalo (1931-1995)

-         prozaik, básník

-         k. žánru povídek a novel

-         vypjatá lyričnost, vyhýbá se ději

-         strohý, analytická, drobné detaily, psych. intenzita situace

-         1959: básně, pak jen povídky

-         1964: „Jabluka z osinňoho sadu“

-         1965: „Zk. na bľubystku“

-         1967: „Mertva zona“ – negativní pohled na válku – ničení světa

-         1971: „Divčyna na viddani“

-         1973: „Siľski včyteli“

-         1976: „Škiľnyj chlib“

-         1973: městská próza – migrace z vesnic do měst; trilogie (až 1989, nic moc): „Pozyčenyj čolovik“, „Pryvatne žytťa fenomena“, „Narod planet“

-         ukrajinský dekameron: „Poľuvanňa z hončym psom“

-         1986: „Mystectvo podobatys‘ žinkam“

-         básně pro děti

 

Ilľa Pervomajskyj (1908-1973)

vl. jm. Ilľa Šurevyč

-         zpočátku poezie, pak dramata a překlady

-         1929: „Terpki jabluka“

-         1933: „Moja vesela molodisť“

-         próza: 1960: „Materyn solodkyj chlib“

-         1964: román „Dykyj med“ (proslaviv jej)

-         povídky-vzpomínky, autobiografické, náhodné setkání

-         lyrik, i próze je vlastní interní prožitek

-         v češtině: „Kateřina a její nový dům“

 

Hryhir Ťuťunnyk (1939-1980)

-         bratr Hryhorija Ť.

-         nar. na Poltavščyně, jeho rodina během hladomoru vymřela, pak žil na Donbase

-         próza 60.-70. let

-         1966: „Zav’jaz‘“

-         „Dnipro“

-         1963: „Dyvak“ – 1. novela, v novinách „Literaturna Ukrajina“

-         70. léta: obdržel za své dvě pověsti literární ocenění

-         autobiografická pov., válka viděná očima malého chlapce; bez metafor, stylizace, konflikt dobra a zla

-         1972: „Baťkivski porohy“

-         1975: „Krajnebo“ – v. poezie i próze (vliv Dovženka)

-         duchovní kvality člověka, téma vesnice

-         i pro děti

-         novela: „Žytťa Artema Bezvikonnoho“ – symbolická sebevražda jednoho z hrdinů, Ťuťunnyk sám tak později skončí; psychologie, téma lásky, dobra, humanistické příklady; charakter každé postavy naprosto nestandardní; děti p., válečné tragedie, podivíni, nepochopeni okolím

-         odpůrce mravních kompromisů

-         předčasně dospělé děti – jejich charakter, na vině – válka

-         ťuťunnykovská škola

-         humor, aforismy

 

Jurij Ščerba

-         novela „Čornobyľ“ – jedna z nejlepších na toto téma

-         „Barier Nesumis.“ – lékařské prostředí (transplantace), biografické

 

Oleksandr Petrovyč Dovženko (1894-1956)

-         řeka Desna

-         světový režisér, novátorství

-         1914-17: učitelská praxe

-         akademie umění

-         velvyslanec Ukrajiny v Berlíně – bildende Kunst

-         sám píše scénáře

-         1926: oděské filmové ateliery; komedie „Vasja Reformátor“

-         1927: „Papka dyplomata“

-         1929: „Arsenal“

-         „Zemľa“ – zlomové dílo

-         1942-43: dobrovolníkem ve válce – osvobození Charkova, Kyjeva

-         články: „Vidím vítězství“, „Nepřítel bude rozdrcen“

-         „Ukrajina v ohni“ – epika, období války, tragédie, proti Stalinovi -> zakázáno

-         „Pověst plamenných let“ – rozsáhlá epická báseň, taky zakázáno

-         po válce – filmová škola v Moskvě

-         autobiografická povídka „Začarovana Desna“ – dětství, rodinný krb, touha poznat svět, malý vypravěč Saško – pocity, radosti, napětí, smutku, neštěstí; strádání prostých lidí a jejich moudrost

-         psal si deníky (u nás vyšly 1964) – proti Stalinovi a o pravdivých poměrech

 

Ukrajinské emigrantské školy (krom pražské)

-         migrace po 1.SV – více důvodů: boj proti rolníkům, komunismu, cenzuře...

-         Polsko, Československo, USA, Kanada, Francie, Německo

-         MVR – založen v Ber. po r. 1945, odpověď na poválečnou roztříštěnost, ideové pře, různé názory, jednotícím prvkem národností otázka

 

Mychajlo Ores‘-Osmačka

-         lit. spolek „Tank“

-         1926 – do Varšavy, ukrajinská mládež ze záp. Ukrajiny a Polska, plnění občanských povinností

-         „My“ – Varšava, otiskovali různá díla, estetické hodnoty spisovatelů

-         1957: „Slovo“ – ukrajinští literáti z celého světa: Parkackyj, Malajňuk x utlačovaní spisovatelé v SSSR