Okruhy ke zkoušce z ukr.literatury 19. století

 

1) Formování moderní ukrajinské literatury

2) Ivan Kotljarevskyj

3) Burleskní škola

4) Romantismus

a)     Bajka

b)    Romantické školy na Ukrajině

c)     T. H. Ševčenko

5) Počátky ukr. umělecké prózy

6) Vývoj umělecké prózy (vlivy uměleckých směrů včetně vývoje um. forem)

7) Ukrajinská moderna (tendence do r. 1899, popř. moderna u autorů převážně tvořících v 19. stol.)

8) Ukrajinská dramatická tvorba

 

 

Jedná se o poměrně široká témata, proto nechci, abyste se učili tyto okruhy jako jednotlivé otázky, ale ocením spíš schopnost interpretovat dějiny ukr. lit. jako celek. Čekejte tedy otázky související především s četbou, tedy např. Ševčenko i Franko jsou považováni za občanské básníky, popište rozdíly v jejich tvorbě. Dále Vám mohu zaručit otázky na typologii postav různých autorů. Takže ještě jednou doporučuji především četbu a studium zaměřit komparatisticky.

A ještě Vás poprosím o dodatečné zařazení Kobrynské do seznamu četby.

 

 


Literatura zvl. 19.století

 

konec 16.st. – vznik nové ukr. literatury, celek východoslovanské lit. divergence, krystalizace uměleckých forem, vliv franc. buržoazní revoluce -> demokratizace, antiklerikalismus

 

Rusko – samoděržaví, vznik děkabristického hnutí, Ukrajina pod Ruskem; ukrajinština na úrovni ruského dialektu

 

UA lit. vzniká i v Rusku (Petrohrad), emigrace UA umělců do Ruska (Ševčenko, Gogol)

 

Nový jazykový systém, vznik novodobé ukrajinštiny r.1556-61, Peresovnické evangelium.

 

Po rozpadu Kyjevské Rusi neexistuje originální literatura až do 19.st.

 

Polemická literatura (pol.17.st.) – rozdělení na 2 lit. druhy:

-         drama

-         poesie

 

Ivan Kotľarevs’kyj (1769-1838)

-         spojnice mezi starou (давньою) a novodobou UA literaturou

-         1.klasik nové UA lit., pozvedl ukrajinštinu na spisovný jazyk; dokázal, že ukrajinštinou lze mluvit

-         veřejně činný, dobré vzdělání

-         jeho muzeum v Poltavě, dobře znám i v Rusku

-         člen zednářské lóže, nebyl vyhraněně revoluční

-         Dílo:

o       Енеїда:

§         1.dílo novodobé UA lit., přetvoření Vergiliovy Aeneas

§         sociální typy ukrajinské, hodně současné (kon.19.st.)

§         pův. hrdinského eposu udělal satiru, burleskní travestii

§         nové umělecké prostředky, vynikající slovní zásoba

§         travestie – Kyjevsko-Mohyľanská akademie, studenti

§         Vergiliova verze oslavuje vznik Říma x u Kotľarevského vystupují kozáci ze Záporožské síče, jedou z Tróji hledajíce přístav

§         bohové = představitelé režimu

§         pracoval na ni 30 let -> ke konci je humor spíše satirou

§         10-ti veršová strofa = Puškinovský jamb

§         hodně lidový; etnografické UA reálie; tendence nízkého baroka -> pozitivní i negativní odezvy; P.Kuliš to zkritizoval jakožto výsměch lidu

o       je i dramatikem; ředitel poltavského divadla; píše divadelní hry

o       Natalka Poltavka (lehčí komedie)

o       Moskal-Čarivnyk

o       zesměšňuje hrdinskou poému – výsadu vyšších vrstev

o       lit. útvory se snižují k obrazu vrstvy, kt. na UA žila; zahájil éru burlesk, předělávek

 

Období po Kotľarevském = Burleskní škola (kotľarevština)

-         jako vzor slouží Kotľarevského Енеїда

-         humorná, vulgární díla, mnohdy chybí talent, napoleonské burlesky

 

Pavel Bilec’kyj-Nosenko (1774-1886)

?

-         burleskní travestie o bohyni Proserpině

-         sociální kritika mírnější

 

Konstantin Dymitr? (1814-1886)

-         poéma ?

-         parodie na starořeckou parodii antického mýtu

-         válka mezi UA a PL

-         poprvé v ukrajinské lit. použit hexametr (nevyšlo to však, rozpor s formou)

 

Jakib Kucharenko (1800-1886)

-         Харко – запорозький котовий?

-         byl kozákem, podal to v duchu Енеїди, vážnější styl

-         téma se dostává do rozporu s záměrem -> výsledkem je těžkopádný verš

 

Význam burleskní školy:

-         oživení zájemu o UA lidový jazyk

-         dojem: ukrajinština je dobrá jen pro vulgární žert

-         reakce: snahy nastupující romant. generace o pozvednutí UA jazyka

 

Romantismus:

 

Kotľarevs’kyj čerpal z klasicismu, z polemických literatur, nyní přichází sentimentalismus ze Z Evropy. UA autoři nejsou vyhranění, čerpají z toho, co je zrovna „ve vzduchu“.

Sentimentalismus – didaktické prvky klasic., ale ? ? klasicismu.

 

Bajka

-         útvar hojně pěstovaný v UA lit.

-         symbolizuje přechod od burlesky k vážné lit. (poč.19.st. – 40.léta 19.st.)

-         veršovaný útvar, krátký, humoristický a satirický obsah

-         demokrat. ?, alegorickou formou

-         zvláštní rysy: tvoří se přes rozvinutá přísloví a pořekadla

-         přítomné poučení: vzor pro to, jak se mají lidé chovat; odsouzení sociální nespravedlnosti, panské svévole

-         podtypy UA bajky:

o       bajka-pořekadlo

o       bajka-novela

o       bajka-побрехенька (kec)

 

Petro Hulak-Artemovs’kyj (1790-1865)

-         čerkaská oblast

-         na UA bylo nevolnictví -> soc. kritika

-         studoval humanistické nauky na Kyjevské universitě i v Charkově, děkanem, prorektorem, rektorem

-         vyznavač franc. a pol. klasicismu

-         překladatel Goetheho ve stylu burlesek

-         používá folklorních prvků, hovorových výrazů

-         kulturně činný

o       Пан та собака – populární bajka v UA i Rusku, kolorit UA života, reálií, emotivní prvky, morální sentence, převzatá fabule ze stejnojmenné bajky od Krasického, ale originální dílo; vyzdvihuje nevolníka Rjadka, pán se povyšuje

o       bajky-kazky: Солопий та Хівря, або горох при дорозі; Тюхтій та Чванько (proti grafomanům, kt. kazí estetický přínos); Дурень і Розумний

o       panský egoismus, zlomyslnost

o       opouští pův. formy bajky -> rozšířené přísloví

-         čerpali z Krylova a Lessinga (bajkaři)

o       lyricko romantická balada Рибалка – syžet od Goetheho

-         překládal ve stylu burlesek i Horatia

 

Jevhen Hrebinka (1812-1848)

-         známý jen díky bajek; vyšly v Petrohradě

-         ovlivněn Krylovem, vložil ukr. kolorit, folklór, motivy čerpal od Artemovs’kého a Kotľarevs’kého

o       Малоросійське приказки: proti vrchnosti, povyšování se pánů, jejich svévoli, nepracovitosti

-         oba svázáni s klasicismem, osvícenstvím

-         didaktika, poučování

-         burleskní tradice brzdí výzvy na pozvednutí ukrajinštiny, jejího použití pro vyšší témata

-         přichází romantická tendence (kolébka romantismu – Francie, J.J.Rousseau – akcent na cit, uchýlení se k přírodě, rozum ubíjí cit, román Nová Heloisa, cit vítězí nad rozumem, hraničí s filosofií)

-         čes.lit. – počátky Národního obrození

-         změny lit. žánrů i forem, motivy hor, moře, tragické lásky

-         UA romant. – od 20. do 40.let 19.st. v největší síle; nové téma – kozáci; hlubší pohled do svých dějin; zájem o historii UA

-         zájem o dějiny Slovanů pochází z Německa – Sturm und Drang

o       3 školy – myšlenkové okruhy:

§         Charkivs’ká škola

§         Kyjevská škola

§         romantismus na Z UA

o       V ovlivněn Ruskem; Z je na tom špatně

o       časopisy: Ukrajins’kyj věstnik, almanach Lastivka

 

Mykola Markevyč

o       Історія Малоросії

anonymní

o       Історія Русів

 

Levko Borovykovs’kyj (1806/8 – 1889)

-         psal i bajky, vystudoval charkovskou universitu, učitel geografie a latiny

-         bajky:

o       Байки й прибаютки (přísloví) Левка Боровиковського

-         básník zaměřený na romantismus; přední místo v jeho tvorbě – lidová balada, pohádkově-fantastický obsah

-         lidové balady:

o       Молодиця

o       Чорноморець

o       Вивідка (průzkum)

o       Чаривниця

-         historicko-sociální typy, kozáci, hajdamáci

-         pomohl očistit jazyk od burleskních tendencí

-         liberální+konzervativní tendence

-         témata balad: odloučení od milého, utrpení siroty

o       Маруся: balada, volné zpracování, napodobení dle syžetu Bürgrovy Lenory; téma migruje (Erben – Svatební košile, ŽukovskyjĽudmyla)

o       Бандуріст: báseň; vytvoření postavy pěvce; bandurista – drží se sboru, glosuje, různé varianty pojetí

 

Viktor Zabila (1808-1869)

-         jen 5 básní

o       sbírka Співи скрізь сльози

-         přátelil se s Ševčenkem

-         motiv: nešťastná láska, soc. nerovnost

 

Mychajlo Petrenko (1817-1862)

-         hlubší, kultivovanější, obecnější než Zabila, ne tolik sociální motivy

-         jeho vzorem Lermontov

o       Словянськ (jeho rodné město, jemuž tento cyklus básní věnoval); pozemská krása, šťastný život, motiv zbytečného člověka, UA folklor

o       Думи та співи: zbytečný člověk, osamění, všelidskost, abstraktní? patří k charkovské škole

 

Kyjevský romantismus (cyrilometodějské období) od 30.let 19.st.

 

Mykola Kostomarov (1817-1885)

-         pseudonym Jeremija Halka

-         zakladatel cyrilometodějského bratrstva, napsal jeho stanovy (zrušení nevolnictví -> zatčen)

-         po návratu ukrajinofil, zdůrazňuje národní osobitost

-         láska k rodné zemi, reakční obsah (pseudoromantismus)

o       Українські балади – historická témata

 

Ambrosij Metlyns’kyj (1814-1890)

-         pseudonym Ambrosij Mohyla

-         básník (truchlení nad vymizelou kozáckou slávou, monotónnost, pesimismus), lit.historik, životní práce – etnografie

-         přeložen do JČ Čelakovským

-         spáchal sebevraždu

o       Думки й пісні та ще дещо (1839)

o       Гетман

o       Смерть бандуріста

o       Козацька смерть (elegie)

 

Romantismus na západní Ukrajině:

-         vliv Ruska

-         rozdílný pomalejší vývoj (Halič, Bukovina – součást Rakouska)

-         převážná část obyvatel – nevolníci

-         školství katolické

-         památky staré slovanské literatury – Sborník srbských národních písní, Královehradecký rukopis

-         polské povstání r.1831, Poláci v podobné situaci jak Ukrajinci

-         Ruská trojice – autoři-spolužáci: ovlivněni Polskem, východní Ukrajinou; mladí progresivní inteligenti; psali makaronštinou (latina, němčina, ruština, ukrajinština), překonali jazykovou bariéru; vydání almanachu r.1837 Русалка Дністровая (optimistické znění, romantický charakter, historický a kulturní záměr, kritické statě, namířen proti církevní autoritě; vyšlo díky Ruské trojici v čele s Šaškevyčem), tomuto předcházela sbírka Син Русі (dílo Šaškevyče)

o       Markjan Šaškevyč

o       Jakib Holovac’kyj

o       Ivan Vahylevyč

 

Markjan Šaškevyč (1811-1843)

-         tajně studoval slovanskou literaturu, stal se vesnickým knězem, zemřel na souchotě

-         jeho verše vyšly až posmrtně

-         hodně překládal z češtiny, polštiny, srbocharvátštiny

-         3 ideové skupiny jeho tvorby:

o       epická historická poezie: přeložil Slovo o pluku Igorově; současnost se mu zdá smutná

§         Болеслав Кривоустий під Галичем

§         Хмельницького обступення Львова

o       občanská lyrika

§         Син Русі: hl. motivem vlastenectví; vyčítá pasivitu mladé generace

o       intimní a přírodní lyrika: využívá folklóru

-         rozšířili stylový žánr literatury, vymýtili burlesku

 

Jakib Holovac’kyj (1814-1888)

-         duchovní seminář ve Lvově

-         sběratel folklóru

-         jeho poezie formou blízká lidovým písním

 

Ivan Vahylevyč (1811-1866)

-         etnograf, folklorista

-         etnograf. sk. Huculové

-         prováděl historická bádání

-         napsal gramatiku ukrajinštiny

-         měl hodně progresivní názory

-         redigoval pol.-ukr. časopis ?Невник руський

 

Taras Hryhorovyč Ševčenko (1814-1861)

-         vrchol UA romantismu

-         pro UA velice významný, národní buditel, boj za svobodu Ukrajiny, spravedlnost, osvobození od nevolnictví

-         otevřel novou etapu v UA literatuře – sociální tematika

-         celý život podřizoval boji za Ukrajinu

-         narodil se v Kyjevské gubernii, v rodině nevolníka, brzy osiřel, sluhou, odjíždí do Petrohradu, zde se projevuje jeho talent (básník i malíř)

-         r.1838 vykoupen z nevolnictví, posluchač akademie umění v Petrohradě

 

-         Dílo jeho se dělí na několik etap:

1)      1814-43: raná tvorba

a.       Кобзар: lyrický talent, básně o osudu UA, 8 básní:

                                                               i.      Думи мої

                                                             ii.      Перебендя (autobiograf. báseň, nikdo pěvci nerozumí; věnoval to Hrebinkovi; pěvec chce sloužit své zemi, cítí se prorokem lidu, vidí naději v budoucnosti)

                                                            iii.      Катерина (věnováno Žukovskému, poema, stěžejní motiv ženy-nevolnice, kt. je zneuctěna pánem; motiv svobodné matky-покритка; Kataryna čeká dítě, rodiče ji vyhodí z domu, hledá pána, ten ji odmítne, ona páše sebevraždu)

                                                           iv.      Тополя (mladá dívka se vdává za starého bohatého muže, promění se v topol – symbol mravní čistoty)

                                                             v.      Думка

                                                           vi.      До Основяненка

                                                          vii.      Іван Підкова

                                                        viii.      Тарасова ніч

b.      před ní vyšla báseň Причинна (1838; syžet zlyrizoval, folklórní základ upravený v sociálním duchu; ?kolonkový verš – lidové metrum; nepřesný rým, přesah, formu podřizuje obsahu) a Утоплена (1841; konflikt mezi stárnoucí matkou a dcerou, kt. se utopí a následně se utopí i sama matka)

c.       Слепая – zpověď 15-ti leté dcery Oksany, jež svedl šlechtic; otec se Oksany nezřekl, ta se chce vrátit k milému, otce zabije, zapálí dům a sama uhoří; žena mstitelka

d.      Маріяна Черниця? – dcera bohaté vdovy se zamiluje do chudého, M. odchází do kláštera; sociální poema

e.       historické poemy: boje Ukrajinců proti Turkům, Tatarům, polským pánům

                                                               i.      Іван Підкова: odehrává se v 16.st.; 1.část oslavou hrdinské kozácké doby, 2.část pochod Záporožců do Petrohradu, elán, chuť zvítězit

Hamaľa – jméno hejtmana, oslava kozáckého hrdinství, pláč uvězněných kozáků; Záporožci je jdou osvobodit

                                                             ii.      Гайдамаки (zbojníci, tuláci): další Kobzar (1860) obsahoval tuto důležitou poemu, nejrozsáhlejší Ševčenkovo dílo; vychází r.1841 ve sborníku Lastivka; namířeno protifeudálně; reakce na povstání; námětem vyprávění jeho dědečka; všímá si masovosti, národa; vyzýval všechny slovanské národy ku sjednocení; konflikt nevolníků s polskou šlechtou; bývalý kozák Gonta, povstalec Jarema, dcera círk.starosty Oksana; Gonta bojuje,  Zalizňakem obsadili Uman; naturalistické, drastické scény (vraždí své vlastní děti, židy), ale vše ve jménu národa

2)      etapa 1843-47 (zatčený Ševčenko za účast v cyrilometodějském bratrství)

-         návrat z Petrohradu na Ukrajinu, r.1846 vstupuje do Cyrilometodějského bratrstva, zesílení ideálů, činnost bratrstva (Добролюбов, Білинський); při zatčení mu byl odebrán slovník Tři léta; většina děl nebyla za jeho života publikována

-         Období „Tří let: sbírka publikována až po r.1847

o       Сон (1844; ironie, sarkasmus, podtitul Комедія, buřičská báseň, odsouzen do vyhnanství; až do r.1907 zakázána; odsoudil nevolnický systém; útočí nemilosrdně na nevolnické panovníky; UA ve své kráse je rájem na Zemi, ale opouští ji, poněvadž vidí peklo nesvobody; letí na Sibiř, ale tam je to stejné; poslední část – groteska, sarkasmus, kult carismu vzniká jen na nevolnické půdě -> potřeba změnit systém)

o       Кавказ (1845; spjat ze Сном; věnováno příteli Jakovu de Balmen; lyrika, poetické popisy kavkazské přírody, ale hory jsou polity krví; postava Prométhea – symbol národa, kt. se nevzdává; z neštěstí lidu viní carismus a pasivitu národa)

o       І мертвим і живим... (1845; poslání; patriotismus; jednotný lyrický monolog; závěť ukrajinské inteligenci)

o       Єретик (1845; věnoval Vatikánu; sjednocení proti bezpráví, boj za osvobození; součástí poema Іван Гус věnovaná Šafaříkovi)

o       Заповіт (1845)

-         tíhne k realismu, romantické prostředky, sociální determinace světa a člověka v něm, polevuje optimismus

-         konkrétní krajina, náměty ze současnosti, balady vystřídaly poemy, revoluční protest

 

3)      etapa vyhnanství: 1847-57

o       píše balady, elegie, občanskou lyriku -> sjednocení v díle: В Казематі

-         upustil od sociálních témat -> lidské radosti

o       1847: do Orenburské věznice (Ural); verše Захалявні книжечки – dával si to do bot; subjektivní pocity spojeny s občanskými; vzpomíná na Oksanu Kovalenko (1.lásku) – stanovila ideál ženy, stala se svobodnou matkou; Oksaně věnoval poemu Marijana Čornycja (jeptiška)

o       píše poemy (boj proti nevolnictví): Княжна (1847) – sleduje degradaci šlechtických rodů, kněžna zneuctěna otcem, končí požárem domu knížete

o       Варнак – uprchlý trestanec, forma monologu, Varnakova zpověď

o       píše i prózu v ruštině, vyd. 1888, námětem jsou poemy

o       začal psát Журнал (rusky psaný deník) – píše jej i po propuštění; fakta ze života

 

4)      etapa po propuštění z věznice: 1857-61

o       Неофити (novokřtěnci): paralela ? děkabristy, v Neronovi vidí Mikuláše I.; vázáno na římské dějiny; hrdina Alkid vyzván Petrem -> do katakomb v Římě; boj proti tyranii; potrestán – roztrhán před zraky matky leopardem, matka pokračuje v boji

o       Юродивий?: nedokončeno; ostrá politická satira, oslava děkabristů, satira na carismus, výčitka na boha; 1858 – Moskva -> Petrohrad; 1859 – Ukr. (dozor); zatčen -> návrat do Petrohradu; 1861 umírá

o       Дом?

o       Муза

o       Слава

-         Ševčenko, Mickiewicz?, Puškin = největší slovanští básníci

 

Hryhorij Kvitka-Osnov’janenko (1778-1843)

-         současník Kotľarevs’kého, Hulaka-Artemovs’kého a Hrebinky

-         zakladatel umělecké prózy

-         v 1.pol.19.st. se víc prosazovala poesie (bylo složité psát delší díla -> UA = dialekt + nebyly podmínky – básně v časopisech + nebyly tradice, na kt. by próza mohla vzniknout

-         od pol.19.st. dominance prózy

-         patří mezi sentimentalisty

Sentimentalismus

1.      literární směr, opozice klasicismu, předjímá romantismus, odhaluje citovost, spontánnost)

2.      obecná tendence v lit., zdůrazňování citů (v umění), největší projev v triviální literatuře (červená knihovna)

-         Основа під Харковом – jeho rodná vesnice

-         začal psát pod vlivem Gogola – přesvědčil ho psát ukrajinsky

-         nábožensky založen – odraz v díle

-         klášterní a vojenská škola, občanské aktivity

-         prózu začal psát ve 40 letech, ukrajinsky v 50

-         vzor – Skovoroda

-         snaha pravdivě zobrazit život

-         satirické tendence

-         velký didaktismus, morální podtext -> hl. fce literatury = výchovná a společenská

§         Малоросийские повести

o       Kategorie prózy:

§         burleskně-realistické:

·        Салдацкий патрет? (připomíná UA pohádku, obraz jarmarku, folklór – ukazuje pověry, obřady, vztahy v rodině; satira – strefuje se do charakteru lidí)

·        Мердвецький великдень? (tzv. оповіданняzprac. lidové pohádky aplikované na současný život, lidová fantastika – spojeno s reálným světem)

·        Од тоді й скарб (jedna z nejpopulárnějších próz; syžet založen na historických faktech – zobrazení přežitků minulosti, př. topení čarodějnic; folklór, propracovaný děj)

·        Конотопська відьма

·        Купований розум (něco jako pohádka O hloupém Honzovi)

·        Напущання як завязано

·        Пархімове снідання?

·        Підбрехач?

§         sentimentálně realistické:

·        Маруся (1834): láska MarusiVasyľovi, chtějí se brát, její matka nesouhlasí, Marusja čeká na narukovavšího Vasyľa, den před sňatkem se však Marusja nachladí a zemře; didaktická nota: přijetí osudu (fatalismus) – vůle Boží; dílo obsahuje nesouvisející vsuvky; Marusja – sentiment. hrdinka, pasivní, popis zevnějšku; Vasyľnejsentiment.

·        Добре роби, добре буде (1837)

·        Щира любов (1839): láska boháče k vesnické dívce (галочка), snaha ukázat, že ne všichni páni jsou špatní; Галочка se rozhodne zemřít pro svého milého sociální rozdíly nevnímajíc

·        Сердечна Оксана: zneuctění dívky jejím pánem, útěk s kapitánem (chce se provdat), má dítě; návrat Oksany do vesnice – mužik Petro ji nabízí sňatek; Oksana si uvědomuje svou vinu a musí za to pykat; Oksana – aktivnější než Marusja; matka jí měla uchránit, ale Oksana ji neuposlechla -> didakt. závěr; Oksana není statickou postavou, vyvíjí se

-         Ševčenko x Kvitka: Š. = soc.kritika – za vše může pán  x  K. = soc.aspekt je v pozadí

-         Kvitka – soc. rozdíly jsou dány Bohem a nemají být měněny

·        Перекотиполе (1843): boží potrestání zločince

·        Божі діти: dvě osiřelé děti jsou vychovány dobrými lidmi, sentimentalismus -> chce dojmout; náměty z okolí; zobrazení všedního života; idealizace hrdiny – nadměrná citovost, pokora a pasivita lidí; nechce jen kopírovat rus. sentimentalismus

-         Kvitkův cíl:

o       propagace ukrajinštiny, snaha ukázat, že ukrajinštinou lze vyjádřit i ušlechtilý záměr

o       používá 2 postupů: popis + sebecharakteristika hrdiny

o       mravní ponaučení

o       snaha vyvolat u čtenáře silné emotivní stavy

o       etnografie – tradice, rituály, forma сказу (užívala ho i Vovčok)

o       ideální postavy

o       bohatý vnitřní život chudých lidí (předtím jen aristokracie)

o       základ k nastoupení realismu

 

50. a 60. léta:

-         spory v UA kultuře: stará vs. nová literatura

-         rozvoj rus. literatury (Někrasov, Turgeněv, Tolstoj, Gončarov, Ščedryn)

-         1857: návrat Ševčenka z vyhnanství

-         generace básníků (Rudanský, Svidnický, Helibov) + nová témata

-         po Ševčenkově smrti touha autorů naň navázat – etapa „plagiátorství“ -> ne záměrné (Rudanský) – vychází z folklóru, není to ucelená forma

-         po Ševčenkově smrti úpadek poezie

-         díla zabývající se ukrajinštinou (předtím nebylo normy), etnografií, historií literatury; vycházejí almanachy: 1860 Chata (Petrohrad) – redaktorem Pantelejmon Kuliš -> uveřejnění Ševčenkovy poesie a povídky Vovčka

-         1861: 1.UA časopis Osnova (do 1862 v Petrohradě; v čele Kostomarov, Kuliš, Bilozerskyj)

-         1861-63: Черніговський лісток: redaktorem Libov; umělecká díla + folklór

 

Marko Vovčok (1834-1907)

-         vl.jm. Marija Vilins’ka

-         představitelka kritického realismu

-         pobývala u tety v ? Orlici; setkává se s ukrajinským etnografem Markovyčem, za něhož se provdala

-         na sklonku života publikuje Ševčenka

-         píše rusky i ukrajinsky

-         v tvorbě – romantičkou

-         posunula prózu umělecky i idealisticky

-         vystupuje proti nevolnictví

-         hrdinkami jsou ženy -> demokraticko-revoluční závěry (mají za svůj život bojovat)

-         1857: 1.sbírka Народні оповідання; do ruštiny přeložil Turgeněv

-         1859: setkává se s Ševčenkem, poslal jí Kobzara i s věnováním: „Мої єдиній доні, батько Шевченко.“; pak jí věnoval poemu Сон

-         rozvod; pobývá v zahraničí, seznamuje se s Boženou Němcovou, Nerudou

-         1862: 2.díl Оповідань

-         umírá na Kavkaze, odjela tam s 2. manželem

-         zakladatelka UA soc. povídky

-         vypravěčem často žena oproti Osnov’janenkovi

-         soc. problematika (blízko Ševčenka)

-         kritika: vinou všeho – nevolnictví, ale nepoučuje

-         hrdinové – dramatický okamžik v životě

-         objevují se nové charaktery postav (žena – nevolník, národní mstitel)

-         objevuje se lyrismus-melodičnost, lid. jazyk (jako Ševčenko)

-         organický svazek s folklórem

-         překládá do ruštiny J.Verneho, Darwina

o       Оповідання: 11 povídek (1.kniha): Сестра, Козачка, Чумак, Одарка, Сон, Горпина, Викуп, Свекруха, Отець Андрій, Максим Гримач

o       Інститутка (1860) – věnovaná Ševčenkovi, samostatná povídka; žena-nevolnice slouží Instytutce (slečna z pensionátu – kontrast)

o       Ледащиця – povídka

-         vymanila lit. z 1.os.sg. – vypravěč

-         zavedla krit. realismus

 

Pantelejmon Kuliš (1819-1897)

-         rozporuplná osobnost, nedoceněná

-         protiřečil si v názorech: nejprve Ševčenka zbožňuje, potom je proti -> nesl v sobě problémy tehdejší Ukrajiny = hledá sám sebe

-         studoval v Kyjevě, idolem Walter Scott (historické prózy)

-         píše i v ruštině

o       autor 1. UA románu: Чорна рада (1846, publ. 1857), 2 verze – ukrajinská a ruská

o       Україна: rozsáhlá poema, ambice vytvořit homérský epos; 1.básnický pokus; epos o ukrajinském životě; 12 částí; složitý verš; chce být antipólem Ševčenka

-         nazývá sám sebe aristokratem, vyčítá kozákům krvelačnost, zaměřuje se na romantiku

-         přešel na publicistiku – časopis Osnova (do 1862)

-         účastní se politického života, cestuje do Polska

-         neklidná povaha -> orientuje se na záp. literaturu, věnuje se překladům (do UA): Dante, Shakespeare, Goethe

o       Хуторна поезія? – objevuje se zde typ kulturního kozáka

o       Дзвін – sbírka přírodní a milostné poezie

o       Позичена кобза – sbírka, vybrušuje zde UA styl

 

Leonid Hlybov (1827-1893)

-         nejvýznamnější ukr. bajkař (napsal 107 bajek ve 3 sbírkách: 1863, 1872, 1882)

-         začal psát v ruštině, koncem 40.let pak v ukrajinštině

-         vychází z Krylova, kritika nevolnictví, staví se na stranu nevolníků

-         klas. bajka – zvířátka:

o       Вовк і кіт, Вовк, Вовк і ягня, Щука (písňová forma, básně)

 

Stefan Rudanský (1834-1873)

-         jeho současník

-         romant. balady, bajky, hist. díla, překlady

-         lyrika; співомовки – nejcennější, satirické humoristické veršíky

 

Rychlejší vývoj – vliv světového realismu (angl., rus.).

 

 

Anatolij Svidnickyj (1834-1871)

-         prozaik, psal i básně

-         směrem ke kritic. realismu

-         těžká sociální situace

o       1. UA sociální román: Люборатщі ? (1861-62): vydáno ve zkrácené verzi v časopise Зоря (1886), plně r.1901; rozpad popského rodu – popis života rodiny popa, složitých soc. souvislostí; problematika výchovy mladého pokolení; dcera = polský pensionát pro šlechtu; syn = duchovní seminář; vliv Polska = dcera = polsky, šlechtické manýry; syn = problémy, kt. způsobily metody carského Ruska è tragický konec; odhalování špatného vzdělávacího systému – v 50. a 60. letech otázka aktuální

 

Jurij Feťkovyč (1834-1888)

-         narozen na Bukovině

-         1848: účast na revoluci, po porážce v Moldávii, potom odveden na 10 let do rakouské armády; píše německy, pak ukrajinsky

-         poezie: lyrika, osudy Huculů v armádě; slučuje soc. problematiku s intimní; vliv Ševčenka

o       Поезії Осіпа Фетьковича

o       Повісті Осіпа Фетьковича (vliv Marka Vovčka)

-         většina děl –  o Bukovině ?

-         tehdy dílo velkého významu ?

-         psal i dramata a dělal překlady (Shakespeare)

o       Лук ян Кобимця ? (1865) – poéma, obraz vesnického revolucionáře

 

Ivan Nečuj-Levyc’kyj (1838-1918)

-         více než 50 románů a novel

-         duchovní rodina (otec-farář), on studuje ? teologii

-         publikuje v časopise Pravda

o       Дві Московки: povídka

o       Бурлачка (=tulačka): žena odchází z vesnice na panskou usedlost – otěhotní -> odchází; po narození dítěte je psychicky mimo, dítě utopí; pak pracuje v továrně (nástup kapitalismu)

o       Мукола Джеря? (1876): on-nevolník utíká od pána, po zrušení nevolnictví návrat domů, ale stále bojuje proti pánům; vykreslení přírody

o       Кайдашева сім’я (1878): obdivovatel Gogola; po zrušení nevolnictví rodina Kajdašů přejde s nevolnictví na kapitalismus (na vesnici); konflikty v rodině (tchýně-snachy…); 9 částí; hluboká soc. tragedie (je tu i humor); přísloví, lidová mluva, živé dialogy; vyprávění je objektivní – v duchu kritic. realismu

-         tematika: problémy nevolníků (nevolnictví zrušeno 1861); nejen vesnické prostředí, ale i město – fabriky (vesničané do města, kleště kapitalismu); zřetel na nejnižší soc. vrstvy obyv.; detailní popisy hrdinů; snaha o psychologizaci

 

70.-90. léta: nové časopisy – práce nových umělců

-         ve Lvově časopis Правда, Зоря (1880)

-         Киевская старина (1882)– napůl rusko-ukrajinský

-         Рада (1883/4) – almanach, redaktorem M. Staryc’kyj

-         almanachy Нива, Степ, Складка

-         doba vzestupu realismu; žánrové rozmístění (poesie, prosa)

 

Panas Myrnyj (1849-1920)

-         vl.jm. Rudčenko

-         nar. v Myrhorodu (dle toho pseudonym)

-         samouk

-         demokraticko-revoluční názory; téma – nevolnictví

-         70.,80. léta – nejvýznam. román

o       Хіба ревуть воли, як ясла повні (Proč řvou voli, když mají plná koryta), Роман з народного життя; 6 redakcí; dokončen 1875; 1875 – Zákaz ukrajinských knih; až 1880 zveřejněn, vydán v Ženevě; 1. mnohoplánový román; široký záběr života; historie nevolnictví od konce 18.st.; hl. hrdina Čitka Varenyk? se stává zbojníkem

o       Повія (Běhna): nejvýznamnější dílo; prostitutka dohnaná k této práci z důvodu přežití (častý motiv – Dostojevskij, Maupassant); epické dílo; široké sociální prostředí – spousta postav z různých soc. skupin; Chrysťa se stane prostitutkou, podrobný rozbor soc. utrpení, její vnitřní svět; zajímavý jazyk; lidé z nejnižších vrstev = loutky osudu – narodili se chudí a takovými i zůstanou; 1883,84: 2 díly v Radě; 3.část 1919, 4. část 1928

-         zakladatel UA sociálně-psychologického románu

 

Ivan Franko (1856-1916)

-         bás., próza, drama – eseje, polemiky…; napsal spoustu děl (do tisíce)

-         zájem o folklór, dějiny

-         1. profesionální spisovatel

-         projevil se jako realista, místy natural. tendence

-         studoval ve L’vově i Vídni (-> vlivy západu) – dělal tam doktorát

-         opustil téma venkova, má zájem o město a jeho vlivy

-         považován za básníka dělníků, proletariátu

-         několikrát zatčen; pracoval v různých časopisech (Друг)

-         překládal Marxe, Engelse -> teorie na úrovni ideálů

-         jeden z prvních autorů, jež měli dokonalý přehled o literatuře

-         Poezie:

o       Баляди і розкази (1876) – směs haličského dialektu; něm., pol. výrazy, církevní slovanština; nemělo to úspěch; oslava hrdinské minulosti; vlastní básně + od Puškina, Goetheho

o       З вершин і низин (1887) – občanský patos; revoluční, vlastenecké motivy, občanská lyrika; oslava boje lidu za lepší budoucnost; symbol věčného revolucionáře, který se nemůže smířit s vykořisťováním; několik cyklů:

§         Веснянки – alegorie pomocí přírody

§         Каменяри (Kameníci: 1878); obraz revolucionářů; kameníci rozbíjejí skálu = carské Rusko

§         Звяле листя – jedna z nejznámějších sbírek; vrchol slovan. milostné poezie; motivem neopětovaná láska

-         život. tragédie v tvorbě

-         dobrý v milostné poezii -> stal se zakladatelem UA milostné lyriky

o       Мій смарагд (později název Давнє і нове): zážitky z cestování (hodně cestoval); občanské motivy (emigrace Ukrajinců do Brazílie,…)

o       Із днів журби: připomíná Звяле листя; soc. + občanské motivy; intimní lyrika se střídá s politickými, revolučními motivy

o       Sempertiro: zabarveno filosofickými reflexemi; psal i poemy (30)

o       Іван Вишенський: postava z historie (16.-17.st.) – filosof, polemik

o       Мойсей (1905): problematika mas, inspirace revolucí

o       Панські жарти – satira

-         Prosa: psal ještě před poezií; počáteční prózy – spíš romantismus

o       ?Петрії й довбушки – povídky; legendy, písně o Oleksu Dovbušovi

o       ?Вуляр – realistická povídka; pamflety, satira

o       cyklus? x sbírka Борислав (Boryslavské povídky); z toho ? ?

§         Борислав сміється? – o životě a boji haličských dělníků

o       Малий Мирон – pro děti

o       Шеншрайбр – něm., UA, neví se?

-         překlady: Shakespeare, Burns, Byron, Neruda

-         Drama: sociálně-psychologická tragédie

o       Украдене щастя (původní název Жандар): dva chamtiví bratři chtějící otcův majetek + sestra Anna; Anna se provdá za Mychajla, ten však narukuje, tak se Anna provdá podruhé do sousední vesnice, Mychajlo se ovšem vrací zpět a chce svou ženu nazpět, její druhý muž ho však zabije; viníkem všeho = kapitalistický systém; v 50.letech zfilmováno

-         Shrnutí: realista (tendence k naturalismu – inspirace Zolou); občanský básník (jako Ševčenko), intimní lyrik; pocit rozpolcenosti – motiv dvojnictví (zápas se sebou samým); mistr formy, vzdělaný, ovlivněn i modernou; pod vlivem Franka píšou i jiní autoři mladší generace, př. M. Kocjubyns’kyj

 

Mychajlo Kocjubyns’kyj (1864-1913)

-         zakladatel sociálního realismu (spíš demokraticko-sociální směr)

-         v jeho tvorbě patrný impresionismus

-         otec zemřel -> musil nechat školu a živit rodinu

-         stát. služby – cestoval

-         zemřel na TBC

-         píše první drobné povídky do almanachů:

o       У путах шайтана (1899): hodně cestoval, psal o obyvatelích vesnic (Rumunech, Tatarech)

o       cyklus Кримські оповідання: byl na Krymu; impresionismus, zážitky, psych. kresba hrdinů

§         Під мінаретами

§         Акварел?

o       Тіни забутих предків (1913)

o       Цвіт яблуні (1902): etuda impresionistická, krátká povídka; dilema (ne moc epiky) otce-umělce, kterému umírá dcera – probouzí se v něm tvůrčí schopnost

o       Фатаморгана (1903-10): nejznámější UA dílo o revoluci 1905; děj zde nedominuje; epická trilogie, něco v duchu Gorkého Matky; 3. část nebyla realizována; obraz vesničanů před revolucí, během ekonomické krize

-         revoluční náměty i v dalších črtách:

o       Подарунок на іменини: otec za odměnu k svátku vezme syna na popravu revolucionářky -> syn z toho má doživotní trauma; zabývá se maličkostmi (?kdo)

o       Він іде – o židovském pohromu; chvilkové davové šílenství; Židé se snaží utéct před lynčování

o       Сміх

o       Дорозі

o       Невидомий

o       Інтермеззо – novela; autobiografická črta; autor rozjímá o společnosti na samotě; impresionismus

 

Oľha Kobyľans’ka (1863-1942)

-         mládí na Bukovině -> zpočátku nejvíc četla německy

-         mistryně psychologické kresby (učitel Kocjubyns’kyj)

-         ukrajinská symbolistka

-         1. UA aktivní feministka – vede hnutí; kamarádka Lesi Ukrajinky

-         1. díla v němčině, pak v ukrajinštině

o       povídka Людина (1881)

o       Царівна: forma deníku; práva ženy na práci, důstojnost; hrdinka se vymaní ze společnosti

-         protest proti postavení ženy ve společnosti, touha po vlastním sebeurčení; hrdinky – touha po ideálu

-         líčení citů, nálad hrdinek, hl. lyrismus

o       menší črty: Покора; Мати Божа

o       Битва: líčí své dojmy z kácení starého lesa

o       Земля (1902): soc.-psychologický román; fakta, skutečné události; o rodině na vesnici, kde syn zabije bratra kvůli dědictví, otec o tom ví, ovšem syna chrání à rodinná tragédie; čerpá z Bukoviny – vyjádření fatální závislosti lidí na půdě

o       В неділю рано зілля копала (1908): poezie v próze; vychází z UA lidové písně Ой не ходи в гріцю (inspirovali se tím i v dalších prózách)

-         napsala i teoretickou stať o využívání děl lit. děl v umělecké literatuře

 

Vasyľ Stefanyk (1871-1936)

-         s Markem Čeremšynou a Martovačem ? = Pukuťská ? trojka

-         nejblíž ke Kocjubyns’kému – více sugesce

-         1. expresionista – „Ševčenko prózy“ – syrovější podoba než Ševčenko

-         otec – zámožný vesničan, na statku – nádeníci (i jeho matka); otec se ho zřekl (Vasyla vyloučili z gymnázia, nedokončil medicínu)

-         vzorem: Franko

-         sbírky novel:

o       Синя книжочка: povídka se stejným názvem: chudý rolník se loučí s vesnicí, propil všechny peníze, zůstává mu jen modrá knížečka (pas) – vydává se na cestu nádeníka; nezajímají ho nálady

o       Новина?: matka umře, otec mladší dceru utopí a starší pošle k bohaté statkářce; vina = sociální systém

o       Каменний хрест: o masové emigraci do USA a Kanady; realita života ukrajinské ženy na vesnici má úroveň domácího zvířete

o       novela Земля: čerpá z války a poválečné doby

-         mistr ? psychologické novely; společenská dramata; čerpá z Haliče; novely (70) asi v 5 různých sbírkách

 

Les‘ Martovyč ? (1871-1916)

-         humorista, satirik

-         kritika halič. venkova, vyobrazení vesnických statkářů, boháčů, popů

-         27 povídek, 1 novela, fejetony

-         vyloučen z gymnázia; vystudoval práva

-         přátelství s Frankem

-         umělecké prostředky: humor, ironie, sarkasmus

-         jeho postavy netruchlí – posmívají se samy sobě = smích skrze slzy

-         polit. satira – navázání na Ševčenka

-         projev až naturalistický

-         Povídky:

o       Нечитальник: groteska, karikatura; obraz negramotného vesničana nadávajícího na okolí, jsoucího proti novým věcem, nechtějícího se učit ničemu novému

o       Лумера: manželé Ivan a Anna pracují na poli, velkou část úrody odevzdávají, Ivan onemocní, Anna si musí půjčit; koloběh: vše, co si vydělali musí vrátit

o       Мужицька смерть: původně mělo být trilogií; kritika zaostalosti vesničanů, důvěry v pomoc Boha

o       novela Забобон (Pověra): situace v Haliči, předválečné období

 

Marko Čeremšyna (1877-1927)

-         vl.jm. Ivan Semoňuk

-         významný kulturní činitel

-         mistr soc.-psych. novely, odchovanec Franka

-         3 knihy novel a povídek

-         Z huculských hor (v , název výboru)

-         začal jako básník, Franko mu radí věnovat se próze

-         Povídky:

o       Карби (1901): těžký život Huculů

o       Село вигибає (Vesnice hyne; 1925): západní Ukrajina za 1.SV

o       Верховина (1929): posmrtně


Lesja Ukrajinka (1871-1913)

-         vl.jm. Larysa Kosar; dcera od Oleny Pčylky (spisovatelka); neteř Drahomanova

-         tragický osud: ve 3 letech TBC, dlouhodobě nemocná, zhoršování, léčí se v Evropě i Africe

-         hodně četla, znala 6 jazyků, erudovaná,

-         poezie, publikuje od 13 let

-         rané básně:

o       На крилах пісень (1893): vliv Ševčenkův, motivy „mollové“ – pesimistické (nálady, snění, eleg. styl)

o       Думи і мрії

o       Відгуки (1902): revoluční motivy se mísí s tragickým smutkem; používá symbolů; resignace – nesplnění tužeb; žádné milostné motivy, dohromady lyrika + revoluč. motivy; boj proti despotismu (carismu), za UA svobodu

-         hodně cestovala (Itálie, Egypt, Praha,…): internac. motivy, volá po sjednocení; revoluce národa

-         vydává spoustu jednotlivých básní

o       báseň Сон (1891): historické obrazy, legendy; objevuje se tu postava Prométhea, Spartaka; hist. materiál se stává alegorií současnosti

-         napsala i učebnici historie Ukrajiny

o       báseň Fiat Nox (Хай буде тьма): taky zde Prométheus – symbol bojovníka, mučedníka – Кавказ (Ševčenko)

o       Досвітні вогні

o       Contra spem spero

-         celá tvorba = motivem láska k Ukrajině; nepřekrývá se motiv soc. nespravedlnosti

o       Legende des siecles ?: spol. utrpení národů v boji za svobodu

-         Весна в Єгипті (1910): proti anglickým kolonizátorům; přitvrzení polit. pozic: vys. úroveň revoluční satiry – poezie:

o       Пан політик

o       Пан народовець

o       Веселий пан

o       Практичний пан

-         poemy:

o       Русалка, Салесон ?, Місячна легенда, Роберт Бруз – король Шотландський, Ізольда Білорука

o       Давня казка: popisuje roli umělce v životě národa; osobní projev proti dekadentům (spolu s Frankem odpůrkyně teze „umění pro umění“)

-         poč. 20.st. – dram.tvorba: nazývala je dramatickými poémami, etudami nebo dramatickými dialogy; obrací se k historii cizích zemí (Egypt, Babylon)

o       Блакитна троянда, У пущі, На руїнах, Осіня казка, В катакомбах

o       Лісова пісня: nejvíc hraná, je to férie ? – zpívaná; pohádkové obrazy – mísí je s UA ústní lidovou tradicí; připomíná to trochu Rusalku; lid. mýtické obrazy povznesla na filosof. úroveň; postavy: rusalka, vodník, člověk – láska k rusalce,… postupem času se formálně zlepšovala až v tomhle díle dosáhla mistrnosti

-         tvůrčí motivy: vychází z kritického realismu, který se mísí s revoluční romantikou

 

Ukrajinské drama:

-         vzniklo později než poezie, ale dřív než próza

-         Ivan Kotľarevs’kyj – 1.klasik

-         ½ 18.st. existovalo staré UA divadlo („školní“); jednoduché dělení: tragédie x komedie (pěstuje to hl. kyjevs’ka komedija)

-         rozvoj ruského divadla (vliv na UA)

-         vznikají stálá divadla: 1805 v Kyjevě (jedno z nejstarších), Oděse, Charkově, Poltavě

-         v Charkově (80.léta 18.st.) – UA divadlo s ruským repertoárem

-         herec Štepkyn (spolupráce s Kotľarevs’kým)

-         1819: v Poltavě 2 UA opery:

o       Наталка Полтавка: populární, jednoduchá; tematika každodenního života, demokratický ráz, milostný syžet, střídání dramat., komických, sociálních scén; vokální (pěvecké) scény; etnografické elementy; happyend

o       Москал Чарівник („maloruská opera“)

-         období 20., 30.let 19.st.: hl. žánr = UA opera (napodobení Kotľarevského), sociální hra; folklórní ráz (vesnice, vesnický život…), milostný syžet

-         40., 50.léta: tento žánr se opouští, vliv romantismu à historicko-romantická dramata (kozáci); hl. úlohu hraje hist. událost; v této době se divadlu věnuje i Ševčenko

-         Mykola Kostomarov

o       Сама Чалинь (1838)

o       Переяславська ніч (1841)

-         Taras Ševčenko

o       Назар Стодоля

-         1876: zákaz psát a vydávat ukrajinsky

-         divadlo = ohnisko kultury na UA -> omezeno na vesnické hry

-         konec 19.st.: 3 významní dramatikové:

 

Mychajlo Staryc’kyj (1840-1904): výtv. divad. společnost (největší); dramatizoval díla jiných prozaiků (Gogol: Різдвяна ніч – veselohra; Сорочинський ярмарок - opereta)

o       hist. témata: Юрко Довбуш, Богдан Хмельницький, Остання ніч

 

Marko Kropyvnyc’kyj (1831-1910): otec UA divadla, soc.-realistické drama (život venkova po zrušení nevolnictví); ve šlépějích Štěpkyna (divadelní společnost); zinscenovala Ševčenka, Enejidu

-         Дай серйю волю, заведе в неволю (1863): z vesnického života, vliv Наталки Полтавки (fabule, syžet…)

-         Доки сонйе зійде, роса очі виїсть (1871)

-         Дві сімї – nejznámější; o životě dvou rodin opačného soc. postavení

 

Ivan Karpenko-Karyj (1845-1907)

-         vl.jm. Ivan Tobylevyč

-         stejně známý jako Marko Kropyvnyc’kyj

-         první příklady nových žánrů: soc. komedie a tragédie

-         věnuje pozornost spol.-polit. charakteristice hrdinů

-         připojuje se ke Staryc’kému; zatčen na 5 let, pak pracuje v divadelní  spol. Sadovského (známý)

-         1890: саксаганський?: nová spol.: Товариство російсько-українських артистів – pokračovatelé divadelnictví

-         1. drama:

o       Бурлака: soc.+milostný konflikt

o       Розумний і дурень: komedie

o       Наймичка: realistické drama (tragický osud vesnických lidí)

o       Мартин Боруля? – satir. komedie

o       Сто тисяч (pův. název Гроші) – satir. komedie o touze hromadit majetek

o       Хазяїн – svázaná se Сто тисяч (zákl. konflikt)?

o       Сова Чалий?hist. tragédie -> nový typ dramatu a komedie

-         problémem byla cenzura, zákazy, omezení na vesnické hry

 

Shrnutí celého kurzu:

-         počátky lit.: 16.st. polemika (řeší problémy nábož., gregor. kalendář,…?)

-         hl. satirický charakter, lit. nemá dominantní funkci: synkretická lit., orig. forma, odráží aktuální tematiku

-         1632: scholastická lit. (studenti a profesoři = autoři): Kyjevo-Mohyľans’ká akademie, Ivan Velyčkovs’kyj

-         Baroko:

§         nízké: neofic.: komické scénky, folklór

§         vysoké: scholastika: náboženská tematika; předchází klasic.?; Hryhorij Skovoroda

§         vymezení poezie x drama

-         pol.17.st.: kozáci

-         18.st.: burleskní charakter

-         Kotľarevs’kyj – významný; 1.použití UA jako spisovného jazyka

-         Romantismus: lit. proniká do svět. povědomí

§         skutečný zakladatel moderní UA lit. = Ševčenko: romant. s realistickými prvky

-         30.léta: 1.prozaik = Osnov’janenko, Marko Vovčok

-         potřeba románu = P. Kuliš

-         70.léta: UA Realismus

-         80.léta: drama

-         1876: zákaz tisknutí UA knih à vývoj se přesouvá do Haliče (Rakousko-Uhersko)

-         poč.20.st.: vlivy moderny: Stefanyk, Čeremšyna, Ukrajinka, Kocjubyns’kyj